Září 2010

Miro ve fitnescentru (fotky z dřívějška)

30. září 2010 v 19:47 | http://club.tempus.sk/centra/ba/fitnescentrum/ |  Fotogalerie





















!!! MIRO UNPLUGGED - BEZ KAPELY !!! - 30.10. - Praha - OC Chodov

30. září 2010 v 16:34 | www.mirosmajda.wgz.cz |  Proběhlé akce
http://www.centrumchodov.cz/novinky/5narozeniny

MIRO UNPLUGGED BEZ KAPELY !!! - 30.10. - Praha - OC Chodov

Kde: Praha, obchodní centrum Chodov

Čas: 14:00 - 18:00 hod., koncert bude rozdělený na několik vstupů po celou dobu odpoledne (cca 3 - 4x 15 minut)

Info: Přijďte za námi od 9. října do 6. listopadu do Centra Chodov a staňte se součástí festivalu smyslů. Každou sobotu od 14 do 18 hodin se můžete těšit na autogramiádu, hudební vystoupení, televizní TALENTY, narozeninový dětský koutek, Zeď slávy či další doprovodný program.

9. října - vystoupení Moniky Bagárové, soutěž Miss Teens, trendové líčení
16. října - vystoupení 5Angels, kouzelník a mikromagie, thajské masáže, autogramiáda Roberta Reichela
23. října - vystoupení Bena Christovaa, autogramiáda Jiřího Babici, příprava sushi, coffee tasting, degustace vín
30. října - vystoupení Mira Šmajdy, vůně kávy, čajový rituál, kyslíkový bar
6. listopadu - vystoupení Martina Chodúra, módní přehlídky, slavnostní vyhlášení výsledků soutěže, autogramiáda Báry Nesvadbové a Natálie Kocábové.

!!! Spolu s Mirem vystoupí Jaro Žigo a na klávesy bude doprovázet Dano Špiner z Prešova...!!!

Rozloučení s prázdninami 2010

28. září 2010 v 17:29 | http://www.irockshock.net |  Z tisku
ROZLOUČENÍ S PRÁZDNINAMI 2010
29. srpna 2010, Brno
Text: Lenka Přichystalová
Foto: Hanka Fišerová
Mnohým z vás nejspíše jméno kapely Rosemaid nic neřekne. Když však dodám, že v ní zpívá blonďatý finalista jedné televizní hudební soutěže Miro Šmajda, někteří již možná budete tušit. Poslední srpnově-nedělní odpolední akce Rozloučení s prázdninami 2010 probíhala pod záštitou brněnského primátora a její program byl, proč to hned nepřiznat, spíše pro malé děti - ostatně napovídá to už samotný název 'festivalu'. Na své si ovšem ve finále přišli jak prvňáčci, tak odrostlejší školáci i jejich rodiče.
Program začínal vystoupením účastnice stejné talentové soutěže, o které jsem se již zmínila ve spojitosti s hlavní hvězdou celého odpoledne, MONIKY BAGÁROVÉ. To, co dotyčná slečna na pódiu předvedla, se nedá popsat jinak než hrozné a ještě horší vystoupení. Moje uši vydrží ledasco, i ten 'nejhorší' black metal; tahle Moničina 'show' … ta se nedá označit žádným jiným termínem než - karaoke. Bagárová publiku představila slet převzatých písní, přičemž její vlastní tvorba značně zaostávala. Zapamatovala jsem si pouze jednoduchý song s ještě jednodušším názvem Prší. Po tomto propadáku jsem čekala další trapnou show, koncert mnohými dětmi milované XXL kapely MAXIM TURBULENC. A mé nejhorší obavy se staly skutečností. Tahle parta tří chlápků nemá nejspíše ani špetku soudnosti, protože jinak si nedovedu vysvětlit, kde by vzali odvahu prznit známé české písně, například Schelingerovy Jahody mražený (!!!), předěláním do rádobydiskotékové podoby. Jedním slovem - příšerné!
V 17 hodin a 30 minut přišla konečně řada na třetího a zároveň posledního hosta této akce, kapelu ROSEMAID. I když počasí během odpoledne poněkud zlobilo a z oblohy sem tam spadlo několik kapek, na její koncert vysvitlo sluníčko. Pod pódiem se sešla mým hrubým odhadem necelá stovka lidí, tedy když započítáme i děti na ramenou svých rodičů. První řady samozřejmě obsadily dospívající fanynky, které o sobě dávaly po celý koncert vědět. Nejsem zrovna fanoušek hysterického jekotu, ale tentokrát díky za něj. Publikum totiž bylo jinak poněkud vlažné, zejména ze začátku, ke konci se jejich podpora dala nazvat průměrnou. Což ale bylo nejspíš tím, že většinu publika tvořily právě malé děti s rodiči, pro které byla tato akce primárně pořádána, takže stížnosti na podporu 'fanoušků' nejsou v tomto případě až tak na místě…
Rosemaid jsou sice na samém začátku své hudební kariéry - na podzim plánují vydat své první album, ze kterého většinu písní hrají na živých vystoupeních -, troufám si ale tvrdit, že jakmile se kluci dostanou do širšího povědomí publika a rozjedou se na turné, jen tak lehce neskončí v bahně česko-slovenského showbusinessu jako různí Šmajdovi souputníci ze SuperStar. Předpokládám, že to bude dlouhá a trnitá cesta ke slávě, ale nic není nemožné… Všechny na debut připravované songy ovšem nestačí pokrýt celou délku show, proto se fanoušci pokaždé dočkají i několika celkem povedených coverů. Například do rockové podoby předělané písně Umbrella, Enter Sadman, nadupané již v originále - a v 'rosemaidovském' coveru tomu nebylo jinak -, největší překvapení ovšem skýtal úplný konec písně, kde Miro předvedl skvělý glamový ječák! Že na glam rock hlas rozhodně má, a kapela by tak klidně mohla uvažovat o lehké korekci svého směřování, nás frontman na sto procent přesvědčil v dalším coveru We Will Rock You. Ale jak už jsem uvedla, to odpoledne, nebo spíše podvečer, jsme od kapely neslyšeli jen předělávky, ale samozřejmě i autorské písně. Například silně chytlavou skladbu Baby, pod kůži se deroucí pomalou Last Forever nebo Pod vodou, ve které to zpěvákovi občas nemile a nepěkně ujelo, ale i mistr tesař se prý někdy utne.
Zvuk byl po celý koncert celkem ucházející, s postupujícím časem šlo zaznamenat i jeho určité zlepšení. Chvílemi mi sice přišly poněkud přezvučené bicí, ale vzhledem k tomu, že bubeník Jaro je talentovaný muzikant, celkový dojem ze skladeb to nijak zásadně nerušilo. Avšak ani oba kytaristé, Miro a Roman, a basák Tamás se nenechali zahanbit a dokázali, že po hráčské i pěvecké stránce nejsou žádní amatéři. Sem tam se pódiová prezentace sice neobešla bez lehce zmateného pobíhání, to ale fanoušek, neznalý synchronizací velkých kapel, rád odpustí, ba možná ani nezaznamená. Celkově totiž Rosemaid působí jako dobře sehraný tým, který umí udělat show a zároveň odehrát kvalitní koncert, čehož jsme byli svědky právě dnes. Jedinou nepříjemnou skutečností pro samotné muzikanty a nevýhodou pro fotografy bylo nepříliš šťastné umístění pódia přímo čelem k zapadajícímu, přesto však stále silně zářícímu slunci.
Mirovi účast v komerční hudební soutěži sice nikdo neodpáře, stejně tak ale nikdo nezmění fakt, že Rosemaid jsou rocková kapela produkující poměrně kvalitní hudbu, žádný tuctový pop nebo disco. Samozřejmě, zaryté metalisty a odpůrce více či méně 'zženštilých' mužů asi Rosemaid do srdce nezasáhnou, ale tomu, kdo je otevřen více hudebním směrům, by se mohla kapela zalíbit. Potenciál časem alespoň trochu rozvířit kalné vody české hudební scény určitě mají. Věřme, že se vydají po té co nejméně komerční cestě…


Cestičku jsem si vyšlapávala sama

28. září 2010 v 14:31 | Zdroj: měsíčník Řepská sedmnáctka |  Z tisku

Úžasný rozhovor s Martinou Zelinkovou pro měsíčník Řepská sedmnáctka

Pro ty co nevědí o koho jde Martinka je webmasterkou fanklubu Mira Šmajdy a nyní zástupkyně Fanclubu a asistentka pro PR a promo, ale hlavně úžasná osůbka, která dělá jak pro Mira, tak i pro nás fans maximum. Za sebe mohu říct, že jsem moc ráda, že je to právě ona, kdo spolupracuje s Mirem.

Marti mám tě mocinky ráda jsi zlatíčko.



Lásce neporučíš! - 14. závěrečná část

25. září 2010 v 16:44 | Nikys |  FanFiction s Mirem
Část 14. Společný život
Něco vlhkého mě zašimrá na tváři. Pohnu malinko svaly v obličeji a ztěžka rozvírám víčka. Všechno mám zamlžené, postupně se mi zjasňuje zrak, vidím ho před sebou. Vidím jeho smutné oči, ze kterých kanou slzy. "Danielka, konečne si sa prebrala..." šeptá ještě roztřeseným hlasem. "Prečo si to urobila? Keby som sa nevrátil, mohla si umrieť." "Já…" řeknu a cítím, jak mi po tvářích tečou slzy, "nechtěla jsem tě dál trápit. Myslela jsem si, že to takhle bude jednodušší pro nás pro oba." Smutně sklopím zrak. Pohladí mě něžně po ruce jako tenkrát, když jsme se poznali. "Ty môj blázínku, tohle mi už niekdy nerob, vela som sa o teba bál..." odmlčí se a dlouze se zadívá do mých ubrečených očí. "Lúbím ťa, Danielka. Neviem si už život bez teba predstaviť. Už navždy buděš tu..." uchopí mojí ruku a lehce jí přitiskne ke svému srdci. "A ty tu..." uchopím zase jeho ruku a přitisknu jí ke svému srdci. Nakloní se ke mně a lehce mě políbí.
"Spolu to zvládneme..." pošeptá mi Miro do ouška a znovu mě políbí.

Díky Mirovi se můj zdravotní stav začal pomalu lepšit. Navštěvuje mě každý den a vždy přinese něco k jídlu, co pro mě sám uvaří. "Ja si ťa vykrmím!" pokaždé vesele vykřikuje, když mě krmí. Pozadu nezůstali ani mamka s tátou a babičkou, kteří za mnou také chodili. Vlastně díky tomu všemu se mi začali více věnovat a snažili se mi vynahradit ten ztracený čas. Práce pro ně byla pořád důležitá, ale přestávala být prioritou. Začala jsem zase normálně jíst a pomalu přibírat na váze. Když mě po dvou měsících pustili do domácího ošetřování, vážila jsem už o deset kilo víc.

Pomalu končil podzim a přišel prosinec, s ním i první letošní vločky sněhu, které se pomalinku snášely na střechy protějších domů. Odtrhnu se od zamženého okna a podívám se na sebe do zrcadla, už jsem to zase já. Dnes už mám opět normální váhu a konečně jsem začala znovu studovat. Obleču si bundu a kozačky, vezmu dárek pro Mira a větší tašku přes rameno, ve které nosím Lindu, když je venku zima. Našim řeknu, že jdu k Mirovi a vyjdu z domu. V ulicích dnes panuje zvláštní ticho a klid, i vločky sněhu se přestaly snášet k zemi.

Zazvoním opatrně u dveří Mirova bytu, za chvíli mi přijde otevřít, v bílé košili a džínech mu to skutečně sluší. "Ahoj!" pozdravím ho, odpoví, lehce mě políbí a Lindu podrbe za ouškem. V jeho bytě to krásně voní, zavede mě do obýváku a posadí do sedačky, sám zasedne ke klavíru, tašku s Lindou postavím na zem a milá Linda vesele vyskočí ven a začne se motat okolo klavíru. Miro ji pohladí a začne hrát. Vstanu a obejmu ho kolem krku. "Páčilo?" zeptá se. "Moc..." odpovím. "To je pro tebe...veselé vánoce, miláčku..." podám mu balíček. Miro ho vezme do rukou a opatrně rozbalí, je v něm stříbrný náramek. "Ďakujem, je nádherný." Zapnu mu ho na ruku a teď on předá svůj dárek mě. "Veselé vianoce, miláčik" usměje se a políbí mě do vlasů. Rozbalím stužku a potom balicí papír. V rukou mi zůstane jen malá semišová krabička, opatrně jí otevřu a spatřím uvnitř prstýnek s kamínkem uprostřed. "Vezmeš si ma za muža, Danielka?" zeptá se a napjatě čeká, co odpovím. "Ano, vezmu!" vykřiknu a cítím, jak mi vyhrknou slzy štěstí. Haf, haf ozve se za námi. Oba naráz se otočíme a pohlédneme na Lindu, která vesele pobíhá okolo nás. Potom se naše oči znovu střetnou. "Lúbím ťa, Danielka" řekne mi Mirko a zatočí se se mnou po pokoji, nakonec společně padneme na postel.

Konečně už jsem pochopila jednu dost zásadní věc, a to, že není důležité, jak vypadám z venčí, ale jaká jsem uvnitř. Ležíme mlčky jen tak vedle sebe a Miro mě hladí po ruce na které se mi třpytí prstýnek, který mi před chvilkou nasadil, prstýnek, kterým začíná společný život, náš společný život…

The end

Lásce neporučíš - 13. část

22. září 2010 v 11:35 | Nikys |  FanFiction s Mirem
13. část - Nemůžu dál


Odpoledne už sedím v Mirově autíčku a jedeme zpět do Prahy, víkend skončil, měsíc prázdnin je taky skoro za mnou a Mirovi teď začíná honička kolem cd a do toho koncerty, taky by rád natočil ten videoklip. Takže na mě asi nebude mít tolik času co dřív. Z přemýšlení mě vytrhne jeho hlas. "Danielka, sme tu." Rozhlídnu se a opravdu stojíme na parkovišti před domem. Mirko se ke mne natáhne a vášnivě mě políbí. "Nechceš jít nahoru?" zeptám se ho. "Rád by som šiel s tebou hore, ale mám ešte prácu." Udělá na mne smutný oči. Naposledy se políbíme a slíbíme si, že si ještě zavoláme. Pomalu se šourám i s taškou nahoru.
"Ahoj..." pozdravím mamku, když vejdu do chodby. "Ahoj Danny, kde máš Alici?" zastaví se mezi dveřmi. "Alice jela rovnou domu." "Aha..." dodá a znovu zmizí v kuchyni. Tašku nechám v chodbě a zalezu do koupelny. Zamknu za sebou a svléknu se. Oblečení hodím do koše na prádlo a nahá se přesunu k velkému zrcadlu uprostřed koupelny. Prohlížím se ze všech stran. Před očima pořád vidím Lucčinu dokonalou postavu. Což se o té mé říct nedá. Musím zhubnout, honilo se mi pořád hlavou. Postupně jsem omezovala některé potraviny a držela různé diety, ale nakonec jsem přestala jíst úplně. Moje posedlost po štíhlém těle se neustále zvětšovala a já nedokázala přestat. Tajně jsem jídlo schovávala do rukávu místo toho, abych ho jedla a postupně vynalézala další možnosti jak to udělat, aby naši na nic nepřišli. S Mirem to bylo jednodušší, byl většinu času v Bratislavě nebo na koncertech, takže jsme se tak často nevídali. Došlo to tak daleko, že jsem vážila pouhých 30 kilo, byla jsem neustále unavená a podrážděná. Jednou jsem jako obvykle šla na procházku s Lindou, ale daleko jsem nedošla, před dveřmi ven se mi zatmělo před očima. Najednou jsem přestávala vidět a zvuky okolo sebe jsem slyšela jakoby zdálky. Jediné co si pamatuji je nade mnou sklánějící se tvář nějaké ženy a houkání sanitky.
Probrala jsem se v bílém pokoji, kde se ozývalo jen pípání přístrojů, na které bylo různými hadičkami, které jsem měla na rukách i v nose, připojeno mé tělo. "Dobrý den, Danielo, jak se cítíte?" "Co...co se stalo?" vykoktala jsem ze sebe. "Omdlela jste na ulici před vaším domem." Koukám na lékaře a ten pokračuje. "Slečno Průchová, diagnostikovali jsme u vás mentální anorexii." Dokončí větu. Zůstanu v pokoji sama, po tvářích mi stékají slzy a v hlavě mi pořád dokola zní to, co mi před chvíli řekl doktor. Najednou slyším slabé zaklepání na dveře. Ve dveřích se z ničeho nic objeví střapatá Mirova hlava. "Môžem ďalej?" uslyším jeho sametový hlas. "Ne, prosím, nechoď sem, nechci, aby si mě takto viděl." Krčím se pod peřinou a snažím se, abych nebyla moc vidět. Přišel až ke mne a jemně mě uchopil za ruku, ze které mi čouhaly jehly a hadičky. Odvrátila jsem od něho hlavu. "Prečo mi to robíš?" zeptá se smutně. "Jdi pryč, prosím..." zašeptám, aniž bych se na něho podívala. Smutně si povzdychne a já slyším jen jeho vzdalující se kroky a znovu se rozbrečím. Vezmu si k sobě kabelku a otevřu jí a vyndám si blok i s propiskou a začnu psát.


Milý Miro!
Když jsem tě poznala, byl si pro mne jako to světýlko na konci tunelu. Díky tobě jsem byla znovu šťastná. Miláčku, děkuji ti, za ty všechny krásné chvíle, co jsem mohla díky tobě prožít. Zkazila jsem, co se dalo, ale když jsem viděla Lucčino dokonalé tělo a nemohlo mi uniknout, jak se kolem tebe motá, začala jsem se bát, že se svojí postavou pro tebe nebudu dost atraktivní, tak jsem se rozhodla zhubnout a přitom jsem ze sebe udělala živoucí trosku. Hlavně si nic nevyčítej, protože ty za nic nemůžeš, všechno je to jen moje vina. Nechci ti už více ubližovat, proto jsem se rozhodla to ukončit. Jen o jedno tě prosím, postarej se o Lindu. Miluji tě Daniela.

Dopsala jsem a z kabelky jsem vylovila plástev prášků proti bolesti. Jeden po druhém jsem je z platíčka vymačkávala na dlaň. Dívala jsem se na ty růžové pilulky, které za chvíli putovaly mým tělem. Nakonec jsem si ještě pro jistotu vytrhla z ruky kapačku. Cítila jsem, jak mé tělo postupně slábne a v mé mysli byl stále on. Lásce neporučíš, bylo to poslední, co mě napadlo než jsem ztratila vědomí…

Miro Šmajda: Zo slávy sa mi hlava netočí

22. září 2010 v 9:42 | www.korzar.sk |  Z tisku
Blonďavý rocker. Žije si svoje sen, čoskoro mu vyjde debutový album.
Blonďavý rocker. Žije si svoje sen, čoskoro mu vyjde debutový album.



Po SuperStar vyletel nahor raketovou rýchlosťou. Kým pred ňou bol radovým študentom, po nej je dievčenským idolom, ktorý robí to, čo ho najviac baví. Koncerty, festivaly a debutové cédečko boli aktivity, ktoré vyplnili jeho leto a pre ktoré ešte nestihol dovolenku.

Miro Šmajda sa ukázal nedávno na koncerte v rodných Košiciach, do ktorých sa vracia vždy veľmi rád. Okrem mamy sa teší na svojich kamarátov a na vôňu domova, ktorý mu veľmi chýba.
"Milujem Košice, vždy som to tvrdil a nikdy som sa za to nehanbil. Som východniar, toto mesto je mi najbližšie, tu som sa narodil, vždy sa tu vraciam s tým, že mám taký pocit, že sa vraciam domov. Je tu moja izbička, moja postieľka a veci, ktoré mi strašne chýbajú, lebo na ne nemám čas. Hlavne som však rád so svojimi starými kamarátmi, je to skvelý pocit," nadchýnal sa spevák, ktorému sa po súťaži zmenil život úplne naruby.

V Čechách je varený-pečený

"Zmenilo sa absolútne všetko. Robím to, čo ma baví, zarábam, veľmi veľa vecí, ktoré mi stáli v šuplíku, som odrazu použil. SuperStar ma nakopla, naštartovala, s chalanmi máme kapelu, 90 percent koncertov Čechách, je to úspešné. Práve sme dotočili dosku, ktorá bude vonku v októbri, naozaj sa nemám na čo sťažovať," zhodnotil svoj rýchly kariérny postup spevák.
Kým doteraz o vlastnom albume len sníval, dnes je už takmer realitou. Celé leto ho východniar nahrával v pražskom štúdiu a jeho výsledok sa dostane na trh v októbri.
"Album mal byť pôvodne anglický, ale potom som sa rozhodol nenechať moje slovenské veci ležať. Takže bude prevažne slovenský. Objaví sa na ňom jedna anglická, jedna česká a deväť slovenských skladieb. Natáčali sme ich v Prahe s Milanom Cimfem, ktorý robil posledných desať rokov všetky dosky Kabátu a Chinaski. Pri jednom nahrávaní som sa stretol dokonca aj s Nazarethom, verím, že tá doska zaboduje," konštatuje Miro.

Nový album odráža jeho život

Autorom hudby a textov je on sám a práve o textoch prezradil, že budú zrkadlom jeho duše a života.
"Sú to zážitky z môjho života, veľa skúseností a filozofovania. Rád píšem o niečom, čo má zmysel, chcem, aby moje texty ľuďom niečo povedali," dodal blonďavý rocker. Ten vraj píše najlepšie texty práve v období "depresií", smútku, či sklamania.
"Je to tak, funguje to u mnohých hudobníkov a takto je to aj u mňa. Väčšina mojich pesničiek vznikla v rozmedzí od polnoci do štvrtej ráno, keď som bol príšerne unavený a mal som kruhy pod očami. Nápady teda neriešim chľastom alebo drogami, ale únavou - má to ten istý efekt," smeje sa veselý flegmatik, u ktorého sa však tiež vyskytnú smutné obdobia.
"U mňa sa striedajú obdobia veselosti aj smútku, každý človek ich má. Kolíšem medzi náladami, pozitívnymi aj negatívnymi, na pesničkách cítiť, ktorá vznikla v akom rozpoložení...," hovorí.

Na tanec zanevrel

Po SuperStar Mira angažovali do mnohých projektov. Jedným z nich bola aj tanečná súťaž Let´s Dance, v ktorej nielenže nezabodoval, ale ani jeho samotného neohúrila. Po škandále s jeho predčasným odstúpením si už oddýchol a naplno sa začal venovať len muzike. "S 'tanečkami' som skončil. Zvysoka som sa na nich vys..l," zasmial sa.
Dennodenné koncertovanie ale tiež nie je pre neho len bohapustou zábavkou. Niekedy cíti vyčerpanosť aj prepracovanosť.
"Predtým som nerobil takmer nič, teraz hrám skoro každý deň. Kedykoľvek ideme na minitour, kde hráme 4-5 dní v kuse, niekedy aj dvakrát za deň a posledný deň som už fakt zničený. Potom mi však pomôže deň, dva voľna, prečistím si hlavu a idem ďalej," konštatuje.

Mamka ho kontroluje

Až 90 percent koncertov má kapela Mira Šmajdu v Čechách, kde má východniar aj rodinu. So susednou krajinou už zrástol tak, že to počuť aj na jeho prízvuku. A hoci stále hovorí slovensky, závan češtiny je zreteľný.
"Uznávam, som zdeformovaný. Často hovorím po česky, mám to už dobre natrénované, nejako mi to nerobí problém," povedal na túto tému spevák. 
Na svoju rodnú krajinu, mesto či najbližšiu rodinu však nezabúda.
"S mamkou stále telefonujem. Respektíve ona so mnou. Kontroluje ma, či som papal, či som sa vyspal, či si dávam na seba pozor, či som slušný, či púšťam starších v MHD :)," hovorí s úsmevom o svojom najbližšom človeku, ktorý ho zatiaľ pri zemi držať nemusí.
"Nie je dôvod. Zatiaľ som nedal nikomu zámienku, žeby mi povedal, aby som sa znormalizoval, lebo mi prepína. Všetko to okolo slávy beriem normálne, neprežívam to tak," dodal na záver.



Lásce neporučíš! - 12. část

20. září 2010 v 17:05 | Nikys |  FanFiction s Mirem
12. část - Noc plná slz


"Co ta tady dělá..." proběhne mi hlavou při pohledu na Lucii, která se před klukama nakrucuje jak páv. "Ahoj..." pozdraví nás a obejme mého Mira. Nejradši bych vraždila, když vidím, jak se při objímání dotýká jejího bezchybného těla. Lucka přijde s nápadem jít na koupaliště, z čehož nejsem moc nadšená, jelikož proti ní budu v plavkách vypadat jak bečka. "Máš hezký plavky, kde si je sehnala?" zeptá se mě Lucka, když si na koupališti sundám lehké letní šaty, pod kterými mám právě jen ty plavky. Usměji se na ní, jdu k Mirovi, kterého zezadu obejmu a dám mu pusu. Juknu na něj, potom na Lucku a dodám: "To se musíš zeptat mého kluka, to je totiž dárek od něj...". Nemůže mi uniknout, že i když se přemáhá, má vztek. Na kupku mě to vůbec nebaví, kort když vidím Lucii, jak se snaží upoutat Mirovu pozornost. Můj pohled zabloudí k Alis a Romanovi, oba mají oči jen jeden pro druhého. Alespoň, že ona je šťastná, pomyslím si. "Miláčik, poď tiež do vody..." vyruší mě z mého zamyšlení Miro. "Vždyť tam máš Lucku ne?" řeknu a nemohu si nevšimnout, že Miro zvážněl. "Danny, koľkokrát ti mám ešte opakovať, že Lucka je kamarátka a nič viac?" zvýší Miro hlas a jde zpátky k bazénu. To je poprvé, co ho vidím takto podrážděného. Cítím, jak se mi oči začnou pomalu zalívat slzami.

"Si v pohode?" zeptá se starostlivě Jaro, který si všiml mých uslzených očí. "Ne, to je v pohodě..." zavrtím hlavou. Jaro se ke mne přiblíží ještě víc a obejme mě. "Dík Jaro." "Za čo?" zeptá se nechápavě. "Za to objetí, moc jsem to potřebovala." "To je samozrejmé..." usměje se na mne Jaro.

Když se vracíme zpátky na chatu, ještě s Mirem nemluvím, nějak jsem nenašla odvahu a tak jediný s kým se bavím je Jaro. Musím uznat, že ten nápis, co má na tričku (Som jebnutá) ho na sto procent vystihuje. Večer jsem si všimla, že tu není Miro a samozřejmě, že chybí i Lucka. Rozhodla jsem se svůj žal utopit v alkoholu, který aspoň na chvíli tišil tu hroznou bolest, co jsem měla uvnitř, ale po dvou sklenkách jsem toho nechala, jelikož mi to vůbec nechutnalo. Radši jsem zalezla do pokoje, dala si rychlou sprchu a schoulila jsem se na posteli do klubíčka. Hlavou se mi honily myšlenky týkající se Mira a Lucky, kde asi jsou. Při představě, jak si to někde rozdávají, se mi nahrnou slzy do očí. Začala jsem si namlouvat, že za všechno může moje plnoštíhlá postava a rozhodla jsem se, že musím zhubnout. Vždycky když jsem viděla Lucčino štíhlé tělo, začala jsem to své nenávidět víc a víc. Nakonec jsem usnula vyčerpáním z toho, jak jsem brečela. Probudí mě až zvláštní vůně, která se tu line. Otevřu oči a vidím Mira, jak stojí přede mnou, v ruce drží tác se snídaní a upírá na mě smutně své hnědozelené oči. "Danielka, prosím ťa, odpusť mi, ten včerajšok. Chcel som sa ti ospravedlniť už včera večer, ale keď som prišiel, krásne si spinkala a ja ťa nechcel budiť." "Kde si vůbec byl?" zeptám se a uhnu pohledem. "Viezol som Lucku na vlak." "Aha..." řeknu, aniž bych mu pohlédla do očí. Miro položí tác a přisedne si ke mne. Podívám se na něj. "Miro, líbí se ti moje tělo?" Usměje se a pozorně se na mně zadívá. "Hm… mám rád tvoja ňadra, boky, aj ten tvoj plnšia zadoček. Lúbím tie tvoje rozkošné pehy co ti zdobí ten tvoj maličký noštek..." dodá a políbí mě na špičku nosu. Pak se nahne pro tác se snídaní. Teď už jsem si byla na sto procent jistá, že jestli Mira nechci ztratit, musím zhubnout. "Vypadá to úžasně..." složím mu hnedka kompliment "a chutná skvěle..." dodám, co ochutnám. Ovocný salát ještě můžu, pomyslím si, když pozřu další sousto. Najednou se ke mně Miro přitiskne tělo na tělo a začne mě něžně líbat. Nejdřív na rty a pokračuje dál, jeho rty se přisávají na můj krk, ramena, opatrně mi stahuje ramínka noční košilky a jeho jazyk pomalu a lehce mapuje má ňadra a jejich okolí. Neubráním se a vzdychnu vzrušením. Miro mě dvěma prsty zbaví kalhotek a já jen vnímám jeho hebké prsty, kterými mě tam něžně hladí. Nezahálím, rychle ho zbavím boxerek a rukou mu začnu přejíždět po celé délce jeho mužství. Vidím na něm neskutečné vzrušení a tak to dál neprotahuji. Nasednu na něj a nechám ho do sebe pomalu vnikat. Mirko mě chytí za stehna a začne přirážet. Nabírá na intenzitě, chci víc a Miro zrychluje. Naše těla si plně vycházejí vstříc, cítím neskutečný tlak v podbřišku. Naposledy přirazil a já už jen vnímala tu slast, kdy jsme oba najednou dosáhli vrcholu...


5.12. - Havířov - Vánoční městečko

17. září 2010 v 16:35 | www.mirosmajda.wgz.cz |  Proběhlé akce
5.12. - Havířov - Vánoční městečko

Kde: náměstí Republiky, Havířov

Čas:
17:00 hod.

Info: Koncert Mira Šmajdy a kapely Rosemaid zpříjemní vánoční trhy v Havířově!

14.11. - UNPLUGGED KONCERT BEZ KAPELY !!! - OC Plzeň

17. září 2010 v 16:34 | www.mirosmajda.wgz.cz |  Proběhlé akce

14.11. - UNPLUGGED KONCERT BEZ KAPELY !!! - OC Plzeň
Kde: OC Plzeň
Čas: 15:00 - 19:00 hod.
Info: Unplugged koncert Mira Šmajdy v prostorách OC Plzeň, spolu s Mirem vystoupí Jaro Žigo a na klávesy bude doprovázet Dano Špiner z Prešova...!!!

Láska nikdy neumírá, je totiž věčná

15. září 2010 v 22:57 | Nikys |  FanFiction s Mirem
Byla tak mladičká, nedávno oslavila dvacet let a přesto Natálie nemá moc času. Když jí bylo šestnáct, let lékaři jí diagnostikovali roztroušenou sklerózu. I když ví, že jí moc času nezbývá, její tvář nikdy nezahalil smutek. Dokud je poměrně v pořádku, snaží se život užívat naplno a nepromeškat ani vteřinku z toho času, co jí osud vyměřil. Ví, že bude hůř. Natálie měla spousty koníčků a zájmů, jen kamarádi jí chyběli, ale i to se mělo brzy změnit. Ten den šla jako obvykle na koupaliště.

Sluníčko pálilo v plné síle a příjemně mě hřálo. Rozhlížela jsem se po koupališti, kde se uvelebím. Roztáhla jsem deku a plácla sebou na ní. Najednou mě něco studeného stříklo na břicho, leknutím jsem se posadila. "Miška, čo to robíš?" uslyšela jsem za sebou hlas. Pomalu jsem se otočila a za mnou stál nádhernej blonďák. "Prosím ťa prepáč, ospravedlňujem sa ti za Mišku." "To je v pohodě, já to chápu, máš moc hezkou dcerušku..." usměji se na něj. Směje se a dodá: "Miška je len moja malá sestrička." "Aha..." špitnu. "Môžem ťa na niečo pozvať?" zeptá se. Souhlasím. S Mirem, jak se představil, si užiji opravdu nádherné odpoledne.

Od toho dne Natálka s Mirem trávili každou volnou chviličku spolu. Natálie se začínala děsit toho, že Miro začíná být něco víc než jen dobrý kamarád. Věděla, že chodit s ním nemůže, on je mladý a celý život má před sebou, kdežto ona neví, jak dlouho tu ještě bude. Miro pozval Natálii k sobě, připravil večeři a po večeři si před ní poklekl. Natálka už tušila, co teď asi přijde. "Natálka, vieš, musím ti to už povedať, zamiloval som sa do teba..." Položila mu prst na rty, aby ho umlčela. Dívala se mu do očí, nadechla se a řekla mu celou pravdu. "Miro, zapomeň na mě prosím. Já...nezbývá mi moc času. Před čtyřmi lety mi diagnostikovali roztroušenou sklerózu..." jen to dořekla, tak její hebkou tvář začaly skrápět slané potůčky slz. Díval se jí do očí, bylo vidět, že ho to taky zasáhlo. "Natálka, lúbím ťa..." řekl znovu a objal svou lásku.

Miro s Natálií si užívali každý den. Čím více čas utíkal, tím víc se Natáliin zdravotní stav zhoršoval. Věděla, že přijde den, kdy už se o sebe nebude moc sama postarat a nechtěla, aby Miro trpěl. Řekla jsem Mirovi, že bude lepší, když se přestaneme vídat. Zesmutněl a řekl něco, co mi vehnalo slzy do očí. "Natálka, lubim ťa, a to nikdy nikto a nič nezmení, preto po mňa nemôžeš chcieť, aby som ťa opustil. To nikdy neurobím, budem s tebou v dobrým i zlým až do konce. To ti sľubujem miláčik môj...." Nadechl se a pokračoval. "Natálka, prosím ťa, zober si ma za muža...". Vzali se přesně za měsíc a i přes to, že to neměli lehké, byli to nejšťastnější novomanželé široko daleko.

Utekly dva krásné roky, roky, kdy Miro s Natálkou žili jen jeden pro druhého, do chvíle než Natálka oznámila Mirovi, že čeká miminko. Přestože těhotenství a i samotný porod mohli Natálii zhoršit její nemoc nebo jí dokonce ohrozit na životě, rozhodli se to riziko podstoupit a miminko donosit. Čím víc se blížil termín porodu, tím vyčerpanější a slabší byla. Měsíc před porodem jí lékař pro jistotu hospitalizoval, aby jí měl pod dohledem.

Miro vešel do pokoje, kde Natálka ležela. Vypadala tak bezbranně a zranitelně. Z jejích vyhublých paží čouhaly různé hadičky. Miro si sedl vedle ní a uchopil její bezvládnou teplou ruku a díval se na ní. Její víčka byla pevně semknutá, stejně jako její bledé rty, vlastně celá byla bledá. Přesto všechno byla pořád stejně krásná. Cítil, jak se mu do očí derou slzy. Tolik jí miloval a trhalo mu srdce jí takto vidět.

Když otevřela oči, spatřila svého blonďáčka, seděl vedle ní, hlavu jemně položenou na jejím bříšku a stále držel její ručku. Tušila, že porod se blíží. Přestože byla se svým osudem dávno smířená. Nebylo jí lehce, měla strach, ale ne o sebe, o miminko a svého blonďáčka. "Nikolka..." vytrhl jí jeho hlas z přemýšlení. "Ako ti je miláčik?" Usmála se na něj a řekla, že dobře. Ano, bylo jí dobře, protože měla svého Mira u sebe. Ještě ten den začala rodit. Mirko byl stále s ní a svíral její prsty ve své dlani. Když Natálka zaslechla pláč svého děťátka, byla opravdu šťastná. Byla to holčička a Natálka jí dala jméno Lucie. Sestra položila děťátko mladé mamince k hrudi. Mirko se k ní naklonil, jejich rty se vzájemně dotkly a Natálie vydechla naposledy.

Miro na svojí milovanou nikdy nezapomněl. Každý den sedával u jejího hrobu s kytarou a hrál Baby, písničku, kterou kdysi složil jen pro ní. Potom na hrob položil kytici rudých růží a šedivý mramor skrápěly kapičky jeho slz, přesto musel být silný už kvůli Lucince, svému malému pokladu, která ho teď moc potřebovala. I když věděl, že jeho Natálku už mu nikdy nikdo nevrátí, tak i přesto jí nikdy nepřestal milovat.

,,Láska nikdy neumírá je totiž věčná.''

Tuto větu nechal vytesat i na její hrob…

30.9. - Nitra - NEVEŘEJNÁ AKCE

15. září 2010 v 16:46 | www.mirosmajda.wgz.cz |  Proběhlé akce
30.9. - Nitra - NEVEŘEJNÁ AKCE

Kde: PKO Nitra

Info: NEVEŘEJNÁ AKCE, koncert pro uzavřenou společnost, VIP party

Lásce neporučíš! - 11. část

13. září 2010 v 21:52 | Nikys |  FanFiction s Mirem
11. část - Nezvaný host!


Otvírám pomalu oči, slastně se protahuji a otočím se na Mira. Ještě spinká. Je tak roztomilý, leží na boku, ruce má složené pod hlavou, vlasy rozčepýřené do stran a sladce se usmívá. Nedokážu se prostě od toho pohledu odtrhnout a koukám na něj dokud se neprobudí. "Dobré ráno..." řeknu jen co otevře oči a políbím ho na tvář. "Ahoj láska..." usměje se na mne Miro, strhne mě na sebe a políbí. Najednou někdo vysloveně zabouchá na dveře, které se v tom okamžiku otevřou a dovnitř vstoupí Jaro s tím jeho úsměvem. Odtrhneme se od sebe a Jaro spustí: "Raňajky pre hrdličky..." "Tu človek nemôže mať ani na chvíľu súkromia..." kroutí hlavou Miro a směje se. "To mám za svoju starostlivost!" dělá na oko uraženého Jaro a já se musím fakt smát. Vstanu, jdu k Jarovi a dám mu pusu na tvář jen to mlaskne. "Děkujeme za péči!" usměji se a Jaro mě k sobě přitiskne a pusu mi vrátí tentokrát na rty. "No počkať, tak tohle sme si nedohovorili, raňajky nám doniesť môžeš, ale Danny je moja!" řekne Miro a během chvíle je u nás. "Ok, je mi to jasný žiarlivce." Všichni tři vyprskneme smíchy, Jaro nám nechá snídani na stole a odejde. "Tak copak nám připravil dobrého?" řeknu a jdu se podívat. "Hm, toasty, to si nechám líbit…" "A čo tohle?" řekne Miro, chytne mě kolem pasu a políbí. "Hm, to taky, ale Jarovi toasty bohužel vyhrály, mám totiž děsný hlad." Miro jen vzdychne a odejde do koupelny. Dopr… teď jsem to asi přehnala, pomyslím si, dojím toast a jdu za Mirem. Stojí u zrcadla a pečlivě si upravuje svoje blonďaté vlásky. Zezadu ho obejmu a řeknu: "...ale na tvoje polibky nemají." Miro se otočí a začne mě líbat, potom už ho nechám, aby si dodělal svůj hair styling a jdu zpět do pokoje.

Zase někdo klepe, ale tentokrát lehce, otevřou se dveře a vejde Alice. Je rozzářená jak vánoční stromeček a její nepřítomný výraz mluví za vše. "Danny, já a Roman… včera… no, prostě, my jsme se milovali..." vysype ze sebe. Ani nejsem moc překvapená, ty zvuky včera, když jsme šli do pokoje, mluvili za vše, pomyslím si a obejmu kamarádku. "Ty, Danny, já jsem tak šťastná a co ty a Miro? Bylo něco?". Mrkne na mne. Kývnu: "Včera u řeky, bylo to nádherné..." zasním se. V tom nás přeruší Miro, který zrovna vyšel z koupelny jen ve fialových boxerkách. "Nenechajte sa rušiť, ako by som tu nebol!" usměje se na nás Miro, když si všimne, že jsme najednou ztichly. "No nic..." řekne po chvíli Alis ,"já jdu." "Tak zatím..." houknu už do zavírajících se dveří. "Prečo Alica tak rýchlo odišla?" zeptá se mě Miro. "Tobě to vadí?" usměji se na něj. "Nie..." dodá a přitáhne si mě k sobě blíž. "Tak čo budeme dnes robiť?" podívá se mi Miro do očí. "Co třeba tohle?" řeknu. Přitáhnu si ho k sobě a vášnivě políbím. "Hm… to by išlo..." jukne na mě šibalsky.

Po chvíli jdeme společně do kuchyně. Všichni jsou někde venku. Mirko se pustí do přípravy oběda. Dneska je skvělý zeleninový salát posypaný strouhanou brynzou alá Miro Šmajda. Kluci samozřejmě brblají, jak jinak, že. "Ty kokos, si robíš prdel, nie, to tu budeme žrať trávu ako králiky?" poznamená Jaro a kluci se k němu hned přidají. "Však vás k ničomu nenútim chaláni..." dodá s úsměvem Miro. Kluci si nakonec venku opečou buřty, takže na salátu si pochutnáváme akorát já, Miro a Alice.

Odpoledne se všichni usadíme na sluncem vyhřáté a senem z blízké louky provoněné zahradě a plánujeme co dnes podnikneme. "Pôjdeme do krčmy!" navrhuje Jaro. "Ty kokos, to ako máme sedieť celý popoludní v krčme. Si sa zbláznil, nie?" okomentuje Jara nápad Tami. "A co si zahrát volejbal?" napadne Alis. Její nápad má mnohem kladnější reakce a tak si na dvě hodinky pinkneme.

Po nakonec pro nás těžce vybojovaným vítězství jsem tak zpocená, že si musím dát sprchu. Miro se samozřejmě přidá a za chvíli už se oba oddáváme proudu studené tekoucí vody. Miro mě začne jemně líbat na krku a rukama mapuje oblinky mých ňader. Oddávám se jeho dotekům a zavírám oči. Přitisknu se k němu, rukama se ho chytím za krk, Mirko mě zvedne roztáhnu nohy, a ovinu se kolem Mirova těla. Lehce mě drží zadeček a opatrně do mne začne vnikat a zatím co jemně přiráží, proud vody nás příjemně skrápí…

Po hodině se konečně vrátíme na zahradu, odkud je slyšet hlahol. Když se podívám směrem k terase, moje nálada rázem spadne až na bod mrazu…

Reportáž z Muže roku

13. září 2010 v 21:42 | www.mirosmajda.wgz.cz |  Z tisku


Reportáž z Muže roku - obrázek

Muz roku_reportaz_Rytmus zivota.pdf, (425.75kB)


Oskenovaný článek poskytla Iva Vojtková

Zdroj: Rytmus života


Vyvrcholení festivalu JMP 2010

13. září 2010 v 21:08 | http://www.tvceskyraj.cz |  Videogalerie

DSC_6501.jpg picture by AndrewCZ




Vyvrcholení festivalu JMP 2010

11.9.2010 0:00:00, Jičín
Vyvrcholením celého festivalu Jičín - město pohádky je sobotní program. Zajímavým zpestřením byla dílna s Lucií Seifertovou.  V zámeckém parku se usídlili Komedianti Víti Marčíka. Ve foyer galerie se křtili filmové loutky duchů Šiflíka a Šuflíka. Česká televize jako hlavní mediální partner festivalu uvedla ve spolupráci s Dětskou operou Praha tři miniopery Jaroslava Uhlíře a Zdeňka Svěráka z cyklu ČT Opera nás baví. Nejmenší publikum rozproudila dívčí skupina 5 Angels. Starší generace si zanotovala s naší přední pěveckou stálicí Evou Pilarovou. A když se na pódiu objevila Československá Superstar Miro Šmajda, rozvášněný dav jeho fanynek šílel. Jedním z nejpoutavějších lákadel sobotního programu bylo pro všechny návštěvníky ohňostrojové burácení.

Jičín Baby slovenská verze

13. září 2010 v 18:28 | pomnenka28 |  Videogalerie

25.9. - Břeclavské Svatováclavské slavnosti

13. září 2010 v 16:26 | www.mirosmajda.wgz.cz |  Proběhlé akce


25.9. - Břeclavské Svatováclavské slavnosti
Kde: podzámčí, Břeclav
Čas: 22:00 hod.
Vstup: ZDARMA
Info: Město Břeclav vás zve na 19. ročník Svatováclavských slavností. Koncert Mira Šmajdy a kapely Rosemaid zpestří sobotní program 25.9. od 22:00 hod. v podzámčí. Plakát k akci spolu s podrobným programem najdete ke stažení na odkazu výše.

13.9. - TV Óčko - Reportáž z večeře s Mirem

13. září 2010 v 16:24 | www.mirosmajda.wgz.cz |  Proběhlé akce

13.9. - TV Óčko - Reportáž z večeře s Mirem
Kde: TV Óčko
Čas: 17:00 hod.
Info: Reportáž z večeře s Mirem, která proběhla v Metropoli Zličín s výherkyní Zuzkou Rambouskovou