Leden 2011

Miro Šmajda: Kvůli problémům s orientací žije v celibátu

30. ledna 2011 v 15:18 | http://www.super.cz |  Z tisku
http://www.supermusic.sk/obrazky/2574092_Smajda_krest_CD_132-.jpg



O sexuální orientaci slovenského zpěváka Mira Šmajdy (22) se už několikrát v médiích spekulovalo a jak to tak vypadá, bylo to naprosto oprávněné. Samotný finalista první Česko Slovenské SuperStar totiž sám neví, jaké pohlaví ho přitahuje víc.



Je to smutné, leč je to tak. Miro Šmajda naprosto otevřeně přiznává, že ačkoli se otáčí spíše za ženami, svou orientací si tak jist není. Jeho zmatenost došla do takové fáze, že dokonce přestal i sexuálně žít. "Doteď jsem to měl ve vztazích takové střídavé, chvíli bylo jasno, chvíli oblačno. Sex jsem měl naposledy před půl rokem," přiznal v rozhovoru pro server topky.sk.

A přestože nikdy nebyl přistižen inflagranti s mužem, o své případné homosexualitě se nikdy moc nerozpovídá. "I kdybych byl orientovaný na radiátory, je to moje věc. Ať si každý myslí co chce," reagoval Šmajda podrážděně na citlivé téma.

Jedno tedy zůstává jisté, navzdory všem spekulacím a hypotézám zůstává Miro i nadále single a vztah s Radkou Pavlovčinovou byl pravděpodobně jen marketingový trik. Ve svém věku má ale zpěvák dost času, aby se našel a zjistil, co mu v intimním a osobním životě vyhovuje nejlépe.

Šmajda šokuje: Toto povedal o svojej sexuálnej orientácii!

30. ledna 2011 v 13:07 | http://www.topky.sk |  Z tisku
Miro Šmajda
Miro Šmajda

BRATISLAVA - Ten sa ale nezdá! Hoci bol strieborný finalista Česko Slovenskej SuperStar Miroslav Šmajda (22) neustále obklopený ženami, mnohí ho i napriek tomu podozrievali, že svoju pravú orientáciu zakrýva. My sme sa ho preto na rovinu spýtali, či je naozaj homosexuál a čo na tieto reči hovorí. Jeho odpovede nás zaskočili.

Odkryl tajomstvo?! Mladý spevák Miroslav Šmajda svoje fanúšičky neustále dráždi rockersko-anjelským výzorom. Mnohé slečny však teraz budú zrejme šokované. Blondiak totiž nepoprel špekulácie o svojej homosexuálnej orientácii!
Na otázku, čo hovorí na to, že ho mnohí  tak vnímajú, odvetil tichým hlasom: "Že by? Ja neviem. Možno na tom niečo pravdy bude." Vo svojej odpovedi ani slovíčkom nepoprel, že by išlo o fámy. Dokonca ani nenaznačil, že sú takéto reči nepravdivé. Keďže nás jeho reakcia prekvapila, tak sme sa ho na rovinu spýtali, či je gay. "Aj keby som bol na radiátory orientovaný, je to moja vec. Nech si myslí, kto chce, čo chce," odvetil Šmajda. Rýchlo však dodal: "Zatiaľ sa otáčam za babami."
Zdá sa, že Miro nechce stratiť ženských, ani mužských fanúšikov, a preto necháva otázku svojej sexuálnej orientácie otvorenú. Isté však je, že priateľku momentálne nemá. "Stále čakám na tú pravú. Doteraz to bolo také striedavé, raz slnečno, raz oblačno. Ale sex som mal naposledy pred menej ako pol rokom," tvrdí Šmajda. Vyzerá to teda tak, že milostné radovánky si užíva aj bez toho, aby oficiálne priznal, že s niekým tvorí pár.

SuperStar retro: alba účastníků první ČeskoSlovenské soutěže

29. ledna 2011 v 14:54 | www.mirosmajda.wgz.cz |  Z tisku


SuperStar retro: alba účastníků první ČeskoSlovenské soutěže - obrázek

V našem seriálu jsme se dostali k poslednímu dílu. Jak do hudební scény zasáhli účastníci ČSSS?
Po třech řadách českého hledání SuperStar přišel čas na změnu. V roce 2009 byl proto odstartován ambiciózní projekt Česko Slovenská Superstar, který umožnil společnou soutěž obyvatelům dvou zemí. Opět nás čekala přehlídka více či méně talentovaných jedinců, aby nakonec jednoznačně a s přehledem zvítězil Martin Chodúr. Zajímavých tváří ale bylo mezi finalisty více.

Od soutěže uplynul více než rok, během nějž se hledali talenti i v jiných oblastech, než je zpěv (byť nakonec stejně zvítězila famózní zpěvačka). Finalisté SuperStar využili toho, že měli během Talentmanie relativní klid k tomu, aby vyplodili kvalitní debutová alba. Jak se jim to podařilo?

Miroslav Šmajda
Na to, že jde o stříbrnou Superstar, jsem čekal, že Mirova prvotina žbluňkne hlasitěji, zvlášť když zvolil osvědčeného producenta Milana Cimfeho. Album Čo sa týka lásky ale přesně odpovídá tomu, jak Mira známe ze Superstar. To je prostě čistokrevná šmajdovina, trochu romantická, trochu kýčovitá, trochu bez soudnosti, ale upřímná a s nasazením. Jen ty jeho výlety do křiklavých výšek by měly skončit, vůbec mu nesedí a metalisti pochopili už v osmdesátých letech (Láďa Křížek až v devadesátých), že tudy cesta nevede.
Mně osobně se víc líbí v baladických skladbách a v jakémsi písničkářském rocku. Klidný kluk s kytarou, takový Šmajda je pro mě lepší než pobíhající po pódiu, rvoucí ze sebe košili a pištící jak skejťák dopadnuvší rozkrokem na zábradlí. Album to není špatné, možná jen zbytečně průměrné. Chtělo to více odvahy a osobitosti. Miro příliš často postupuje tak, že vezme to nejlepší z různých kapel a z různých zpěváků, smíchá to dohromady a zkusí to napodobit. A ono se ukáže, že to nefunguje. Na pódiu ani na albu.
Zdroj: tn.nova.cz

Benefičný koncert Usmej sa na mňa 2011

28. ledna 2011 v 23:17 Proběhlé akce

Pozývame vás na Benefičný koncert Usmej sa na mňa 2011, ktorý sa bude konať:

Kdy:
20. februára (února)2011
V kolik hodin: od 17,00 hodin
Kde: Dom umenia v Košiciach.
Vstupenky: si môžete zakúpiť v MIC Dargov v Košiciach.

Účinkující:
naše pozvanie prijali Marián Čekovský a Henry Tóth, Miro
Šmajda
, Adriena Bartošová a Juraj Burian, Marián Bango a Karolína
Majerníková. Nebudú chýbať ani naši hendikepovaní umelci, medzi nimi aj
nevidiace dvojčatá Heňo a Noro.



Finančný výťažok z koncertu je určený na zorganizovanie špeciálneho letného
tábora pre sluchovo, zrakovo a mentálne postihnuté deti.


http://www.usmejsanamna.sk/content/static/sk/projekty/benefin-koncert-2011/plagat.jpg

Odpusť mi prosím! - 2. část

26. ledna 2011 v 15:38 | Nikys |  FanFiction s Mirem
2. část


Kolem sedmé ráno mě probudí zvuk mého mobilního telefonu, na kterém mám nastavené buzení. Protáhnu se a opustím vyhřátou postel vstříc dnešnímu dnu. Vysprchuji se, udělám ranní hygienu a posnídám cornflakesy, to je taky to jediné, co maximálně doma mám a když nesu misku od snídaně do dřezu, začne mi zvonit mobil. Podívám se na displej a zjistím, že volajícím není nikdo jiný než Patrik. "Ahoj, co potřebuješ?" zeptám se jen co přijmu hovor. "Lauro, za hodinku tě čekám tady v baru, čau" řekne a utne hovor dřív než stačím odpovědět. Obleču si úzké džíny k nim tričko s dlouhým rukávem a nápisem ROCK ON! Na to si dám podzimní bundičku, na nohy nazuji kozačky, ještě kabelku a můžu vyrazit.

V baru už na mě Patrik čeká, když přijdu, pokyne mi, abych ho následovala dozadu do kanceláře. "Tady to je pro tebe" řekne a ukáže na balíček na stole. "To je na ten koncert" dodá, když vyndám černé šaty nad kolena se špagetovými ramínky. U toho je černý kožený kabátek a nakonec ještě nějaké šperky. Z baru jdu ještě do supermarketu, musím totiž už konečně nakoupit. Domu dorazím kolem druhé hodiny a nejdříve ze všeho uklidím nákup a pak se věnuji úpravě svého zevnějšku, pečlivě si oholím nohy a intimní místa. Když jsem s tím hotová, napustím si plnou vanu horké vody, do které přidám levandulovou pěnu do koupele. Ve vodě vydržím dokud zcela nevychladne, potom jen tak zabalená v osušce usednu před zrcadlo, vytrhám si přebytečné obočí a nalíčím se. Oči obtáhnu černou konturovací tužkou a víčka vyplním kouřovými stíny, nakonec přejedu řasy řasenkou a na rty nanesu můj oblíbený banánový lesk. Na sebe obleču krajkové bílé prádýlko a na to obléknu ty černé šaty, co jsem dostala od Patrika. Na nohy natáhnu černé silonky, vlasy si rozčešu a nechám je tak volně splývat. Do kabelky si dám to nejnutnější a jelikož mám ještě čas, znovu vezmu do rukou fotografii toho blonďáčka. Vypadá jak andílek, pomyslím si a ještě jednou zkontroluji obsah své kabelky. Z misky si vezmu jen jablko, protože nějak nemám hlad a po tom co ho s ním, si vezmu na sebe kabátek, přes rameno kabelku a v chodbičce nazuji kozačky. V 18:00 vycházím z bytu a vyrazím směrem k metru.

Když se blížím na místo koncertu, cítím, že začínám být docela nervózní. V 19:00 stojím před Sazka arénou a vcházím pomalu dovnitř. U vchodu předložím svojí vstupenku a po odtrhnutí příslušné části je mi s přáním hezkého večera navrácena zpět. Potom se vydám hledat vchod do arény, který mi nakonec osobně ukáže jeden docela milej securiťák. Zaberu si místečko hned u podia a pomalu se začínám rozhlížet kolem sebe a tak zjišťuji, co už tu je lidí. Popravdě jsem takových lidí ani nečekala, pomyslím si, když můj zrak zamíří směrem k pódiu. Najednou začnou všichni okolo mě křičet a pištět, to už si všimnu čtyř kluků, kteří právě přichází na podium připravit aparaturu. První z nich, kterého si prohlížím, je vysokej, hubenej černovlasej týpek v džínech děravých snad ze všech stran, vypadají na to, že se každou chvíli rozpadnou přímo na něm. Svírá v rukou neobvyklou žlutočernou kytaru. Další týpek s barevným čírem v červených kalhotách dává dohromady bicí. Na první pohled mě však zaujme kluk s baskytarou, který má na sobě kilt nad kolena a nakonec si prohlídnu čtvrtého kluka, taky kytaristu v kšiltovce a palestině kolem krku, s tetováním na levé ruce. Kluci mají aparaturu za chvíli připravenou a zahájí zvukovku, která trvá cca deset minut. Potom zase zmizí do zákulisí a hlahol v publiku se zklidní. Podívám se na mobil, je 19:45 a každou chvíli by měl koncert začít. Cítím, jak se okolo mě ze všech stran tlačí nedočkavé fanynky, aby byly svému idolu co nejblíže. I když je dávno osm hodin pryč, pořád se nezačíná. Zdá se, že si kapela dává řádně na čas. Ve 20:30 se začne teprve něco dít a na podium se pomalu jeden za druhým vynořují kluci z kapely. Natěšené fanynky začnou skandovat jejich jména a po chvíli už je slyšet jen to jedno: "Chceme Mira!" a přitom se mačkají jedna na druhou a samozřejmě i na mě, až mám pocit, že mě snad umačkají. Kapela začne hrát melodii nějaké písničky a po chvíli se za neuvěřitelného křiku a potlesku fanynek a fanoušků zpod oblaku bílého dýmu vynoří sám Miro Šmajda, který potom co pozdraví všechny tady v aréně, začne zpívat. Podle textu, který slyším z jeho úst, usuzuji, že písnička, kterou právě zpívá, se nejspíše jmenuje Suchý lad…

Odpusť mi prosím! - 1. část

23. ledna 2011 v 18:41 | Nikys |  FanFiction s Mirem
1. část
Sedím na lavičce v parku a pozoruji do všech možných podzimních barev zabarvené listí, jak se klidně v lehkém listopadovém vánku snáší ze stromů a dopadá na už dávno vychladlou zem, zatímco o kousek dál si vesele poskakuje vrabec a v dáli slyším štěkat psa. Podívám se na displej svého mobilu, je 17:30, už bych měla pomalu vyrazit do práce, nechci přijít pozdě. Patrik totiž nesnáší pozdní příchody. Patrik je můj šéf a obchodník, který se živí různými kšeftíky. Seznámila jsem se s ním před rokem, když jsem po 18. narozeninách musela odejít z děcáku. Začala jsem pracovat v menší továrně. Zaměstnavatel mi poskytl dokonce i byt na ubytovně. Po půl roce továrna zkrachovala a tak se stalo, že jsem se ze dne na den ocitla na ulici. Protloukala jsem se jak se dalo, dokud jsem jednoho dne náhodou nepotkala Patrika. S příchodem Patrika se v mém životě všechno změnilo. Patrik mi sehnal byt a dal mi to nejdůležitější - práci. Proto jsem mu byla, jsem a vždycky budu vděčná. Jen díky němu už je doba, kdy jsem byla na ulici a bez finančních prostředků minulostí a doufám, že to tak i zůstane. U Patrika jsem začala pracovat jako servírka v jeho baru, který byl zároveň i hernou. Dorazím do práce a jdu se hned převléct. Když přijdu na bar, sedí tam akorát Patrik. "Ahoj Lauro, mám pro tebe super prácičku, napadlo mě, jak by se dalo dobře vydělat." Povídá Patrik a ukazuje mi noviny. Přečtu si, co je napsáno na titulce ,,Šmajda: Noci plné vášně se ženami.´´ "A co s tím má tohle společného?" nechápavě se ptám a ukazuji přitom na noviny. Patrik se rozpovídá: "No, tenhle zpěváček se veřejně přiznává k tomu, že si rád užívá a navíc o něj mají média pořád dost silný zájem a proto mě napadlo jak toho využít. Sbalíš ho, pořídí se nějaké pikantní fotečky a možná i nějaké to video a pak nám za to bohatě zaplatí, abychom to neuveřejnili, no a až zaplatí, prodám to za další balík novinářům. No není to super kšeftík?" Nevím, co na to říct, moc se mi to nezdá. "Patriku, já nevím, jestli je to zrovna dobrý nápad..." špitnu. "Zlato, vždyť se nikomu nic nestane a navíc, jemu ty prachy zas tolik scházet nebudou, beztak jich má dost a tobě se přeci nějaká ta kačka navíc hodí, ne? Tak co, půjdeš do toho? Jestli ne, řeknu Sylvě..." mrkne na brunetu, co si právě zapisuje u jednoho ze stolů objednávku. Než bych ten kšeft přenechala Sylvě, radši na to Patrikovi prostě kývnu. Nakonec není to poprvé ani naposledy, co mi Patrik nabízel nějakou tu práci mimo bar a pak, vždyť má pravdu, o nic nejde, tak co a peníze potřebuji. Patrik mi řekne, že zítra je tady v Praze v Sazka aréně od 20:00 hodin Mirův koncert, řekne mi všechny podrobnosti, abych o něm věděla co nejvíc a dá mi jeho fotografii a lístek na ten koncert. Před rokem, když totiž zrovna běžela československá superstar, jsem neviděla ani jediný díl, jelikož to bylo zrovna v době, kdy jsem řešila existenční problémy a pak jsem nastoupila sem do baru, kde to žije hlavně večer, takže tak nějak nebyl čas sledovat televizi. Proto toho kluka ani neznám. Po práci jdu do svého bytečku, mám malinkou garsonku (jedna místnost + koupelna). Sednu si na postel a z kabelky vyndám fotografii toho kluka, co mi dal Patrik. Z fotografie se na mě zubí blonďatý usměvavý kluk. Patrik mi říkal, že je mu dvaadvacet let, takže je o dva roky starší než já, proběhne mi hlavou.. Dívám se na tu fotku a musím říct, že na tom klukovi je něco zvláštního už na první pohled. Možná, že to je těmi na chlapa jemnými rysy, i přesto mu to docela dost sluší. Jsem zvědavá, jakej asi doopravdy je. No nic, konec přemýšlení, však uvidím zítra na tom koncertě, pomyslím si a fotku uklidím zpátky do kabelky. Potom jdu do koupelny dát si dlouhou horkou sprchu, kterou už opravdu nutně potřebuji. Užívám si horkou vodu, která mi pomalu stéká po těle a vypustím veškeré myšlenky. Po sprše se cítím maximálně uvolněná a hlavně pořádně hladová. Obléknu se do pyžama a po tom, co v kuchyni zkontroluji stav zásob, se rozhodnu, že si k večeři udělám zeleninový salát, jelikož na nic jiného jaksi nemám suroviny. No, chtělo by to zase nakoupit, pomyslím si. Po večeři zalezu do postele, ale stejně se mi nějak nedaří usnout, musím pořád přemýšlet na to, co bude zítra. Jestli se mi podaří se s ním alespoň setkat. Jak se asi bude chovat? Mám z toho docela smíšené pocity. Najednou cítím, jak se mi začínají pomalu únavou klížit oči a z myšlenek mě nakonec vytrhne spánek…

MIRO ŠMAJDA A ROSEMAID – ČO SA TÝKA LÁSKY

21. ledna 2011 v 18:18 | Pavel Kanta, http://www.irockshock.net |  Recenze CD


Miro Šmajda a Rosemaid - Čo sa týka lásky
Publikoval: FK - Čtvrtek, 20.01. 2011 - 01:21:33



MIRO ŠMAJDA A ROSEMAID - ČO SA TÝKA LÁSKY
Sony Music / 39:41
Že česko-slovenská hudba drží pevně pospolu hlavně v rockových a bigbítových vodách, je snad známý fakt a kapely jako Olympic, Kabát, Team, Tublatanka, Alkehol, Tři sestry, Visací zámek, Iné kafe a spousty dalších to dokazují nejen svou dlouhověkostí, která u mnoha už dávno překračuje čtvrt století, ale především tím, že jejich nová tvorba stále láká posluchače na obou stranách někdejší federální hranice ke koupi jejich alba i aktivní návštěvě koncertu. A chytá se - naštěstí - i nová, mladší generace, v některých ohledech velmi dobrá konkurence, respektive stimulace pro další vývoj a snahu pokračovat aktivně stále dál. Ewa Farna, Marek Ztracený, Rybičky 48, Petr Bende nebo třeba Bára Zemanová jsou ti momentálně nejviditelnější novicové, ke kterým se každým rokem někde vyloupnou další…

Nevím, jaký přesně máte názor na televizní pěvecké soutěže, ale můj je kladný. Neřeším totiž formát pořadu jako takového, vždy pro mne zůstane důležitá samotná hudba. A pokud se s každým ročníkem objeví, byť v principiálně komerčním médiu, nějaký zajímavý rocker či rockerka, jsem tomu jen rád. Vždyť James DS, výše zmíněný Petr Bende nebo Peter Čmorik jsou již nějaká jména. Jména pokračující v cestě svých předchůdců, kteří mají přece jen už něco odslouženo.
Letos sice z bedny vylétl jen jeden borec jménem Miro Šmajda, ale aby nebyl sám, sestavil si novou kapelu Rosemaid. Hráli, vystupovali, cvičili, skládali a ve výsledku vznikla dobře hrající, romantická a moderní nahrávka s názvem Čo sa týka lásky. Kdo viděl některé televizní show tohohle blondýna, ví, že nejsilnější byl v písních divokých, rozpalujících dívčí tváře, že jeho image byla až glamrocková - a tudíž může být po prvním poslechu alba malinko zaskočený jeho romantickou náladou, spíše ve středním tempu hrajícími písněmi, a naopak absencí divokých výjevů à la (jeho nejlepší vystoupení v SuperStar) Welcome To The Jungle, původně od Guns N' Roses.

Jinými slovy, přijde mi, že se na debutovém albu Miro s kapelou drží trochu při zemi. Na druhou stranu melodika, hitovost a chytlavost skladeb jsou jasné hned od začátku. Pokud se přes tento fakt přenesete, objevíte dobrou rockovou desku se skvělým moderním zvukem a sem tam i nějakou tou vypalovačkou (Suchý lad, Trosky). Na úvod zazní dvě nejsilnější skladby Kvapky a Baby. Pak pokračuje Svět, pianová titulní skladba Čo sa týka lásky, příjemná balada Pod vodou, moderní Zabudnutí a další pomalá píseň Vraždy. Závěr je však parádně gradující a po dvou již zmíněných kvapících nastupují Scény s úvodní bublající basou, řezavou rytmikou a skvělým refrénem. Celou nahrávku uzavírá první singl a jediná anglická skladba Last Forever. A to je podle mého to obrovské plus a zároveň nutnost, aby mohli Rosemaid, potažmo sám Miro Šmajda, uspět na naší rockové scéně. Pokud se totiž bude i nadále držet svého mateřského jazyka s případnou malou výpomocí češtiny, určitě si své fanoušky najde a oni si najdou jeho. Vždyť pokusů o domácí proražení s angličtinou na jazyku je přehršle, až člověk ani neví, kdo to vůbec zpívá, skřehotá a piští. Miro Šmajda má ale takový hlas, že v budoucnu nebude problém si ho splést. Což si mimochodem uvědomíte právě v Last Forever, kdy si řeknete, že tuhle odněkud znáte, ale nebudete ji s to zařadit.

Jedná se o první album, takže se na něm samozřejmě najde pár detailů, které mě trochu více brnkaly do uší. Například málo využívaný čistý rockový zvuk kytarových sól. Když už kapela umí a může zahrát fantastické sólo (Svět), tak z repráků vyleze cosi počítačem smrdící… Ještě pár dalších mezírek v producentské činnosti by se našlo, ale více méně jako celek je Čo sa týka lásky dobrá deska. Je jen na vás, jestli přijmete 'televizního šaška' mezi sebe, nebo ne.

minimum 1, maximum 5minimum 1, maximum 5 Pavel Kanta

Ostrov lásky - 16. závěrečná část

17. ledna 2011 v 22:02 | Nikys |  FanFiction s Mirem
16. závěrečná část



O 10. let později...


Dneska je to deset let, co jsme se s Mirem vzali. Byla to krásná a romantická svatba s kočárem taženým koňmi v zámecké zahradě, o které sní snad každá malá holka. Za svědky nám tehdy šli Roman a Martinka. Martinka Zelinková vlastně dneska už Birkušová (ano vzali se rok po nás a dneska mají kromě sedmiletých dvojčat Tadeáška a Valentýnky ještě dvouletého Mirečka a tříletou Romanku). (pozn. webmasterky - Děkuji Nikys za krááásnou roli :-D) Martinka byla webmasterka Mirova fanklubu, nyní je Mirovou manažerkou, tolik se toho změnilo, pomyslím si a přitom pozoruji devítiletého Mirka, jak si hraje s pětiletým Románkem, zatímco zaplétám cop tříleté Verunce a přitom pohledem překontroluji roční Vanesku, která spokojeně spinká ve své postýlce. Mezitím se Miro vrací z procházky s Rafem a Astou, naším labradořím párečkem. Přivítá se se mnou polibkem a nezapomene pohladit mé pomalu kulatící se bříško. Už brzy k nám přibudou Matýsek a Adélka, čekáme totiž dvojčátka a Mirovi tak plním sen o velké rodině, ale i po profesní stránce se Mirovi plní jeho sen. Před týdnem získal svého už desátého slavíka a s Rosemaid vyprodává koncertní haly. Musím říct, že kluci jsou bezva a Miro si tehdy vybral moc dobře.

K desátému výročí našeho sňatku pro mne Miro přichystal ten nejkrásnější dárek. V deset hodin dopoledne jsme nastoupili do letadla a o pár hodin později jsme vystoupili v Miami, kde jsme se nalodili na vypujčenou loď. To už jsem pochopila, kam mě Miro veze. Ano, dopluli jsme na ten opuštěný ostrov, kde nás před deseti lety vyplivlo moře. Znovu se mi vrátily všechny vzpomínky na toto nádherné místo. Tam, kde Miro před deseti lety postavil naší chýši, zbylo dnes jen torzo, které chýši připomínalo hodně vzdáleně, ale já vím, že tu je. Když zavřu oči, znovu jí vidím a v ní spícího Mira. Jdeme dál a dojdeme na palouček, kde dodnes stojí oltář, který Miro vyrobil. Vypadá pořád stejně, jako by se ho ten uplynulý čas vůbec nedotkl. Znovu se mi před očima přehrává, jak jsme si u tohoto oltáře slibovali lásku, zatímco si pohrávám s prstenem, který mi tu Miro tehdy nasadil na prst. "Nepôjdeme sa vykúpať?" Vyruší mě ze snění Mirův hlas. Nic neříkám a ani nemusím, Mirovi je totiž má odpověď jasná a tak si oba navzájem začneme kousek po kousku pomaličku svlékat oblečení. Když jsme nazí, chytneme se za ruce jako tenkrát a běžíme vstříc teploučké vodě. Doplaveme až k vodopádu, kde se po deseti letech znovu milujeme. Je to stejně vášnivé jako tenkrát, ale přeci jen je to v něčem jiné. Tenkrát jsme se teprve poznávali a dychtili jeden po druhém. Zatímco dnes se už navzájem dobře známe, ale ani těch deset let, co od té doby uplynulo mezi námi, tu touhu a vášeň nezničilo, spíše by se dalo říct, že ta touha a vášeň každým dnem sílí stejně tak jako naše láska. Když se nad tím zamyslím, tak dneska jsem Markovi a Kláře vlastně vděčná. Kdyby mi tenkrát Marek s Klárou nezahnul, byla bych dneska nejspíš pořád s ním, sice spokojená, ale vím jistě, že bych nebyla šťastná. Teď už totiž vím, že štastná můžu být jedině s Mirem. Procházíme se dál, ruku v ruce po ostrově.

Ostrově, který pro mě zprvu znamenal vězení, ze kterého jsem nevěřila, že se někdy dostanem, ale pozděj se pro mě stal něčím výjimečným, výjimečným proto, že právě tady se totiž zrodila jedna velká láska, láska mezi mnou a Mirem... proto pro nás tento ostrov bude už navždy ostrovem lásky...



The end

Ostrov lásky - 15. část

17. ledna 2011 v 21:55 | Nikys |  FanFiction s Mirem
15. část


Najednou ucítím, jak mě něčí ruka strhla k sobě. Než se vzpamatuji, nacházíme se v nějaké místnosti, asi šatna, a já po měsíci znovu pohlédnu Mirovi do očí tváří v tvář. "Prečo si predo mnou utekala?" Přeruší ticho jako první a nespouští ze mě ty své nádherné hnědozelené oči. "Proč si mi to udělal?! Já ti tak věřila..." dodám, a to už nevydržím a spustí se mi slzy. Kouká na mě a vypadá dost zmateně. "O čom to hovoríš miláčik?" "Prosím tě, neříkej mi tak, ano? O čem mluvím? Třeba o tvé blížící se svatbě s nějakou Míšou. Proč si mi už tehdy neřekl, že máš přítelkyni? A teď... " pokračuji "rozhodla jsem se jít na tvůj koncert a hned na začátku musím poslouchat, jak jí věnuješ celý koncert a písničku, kterou si pro ni napsal...!" "Čože?" Vytřeští Miro oči. "Čo je to za blbosť, Michala nie je žiadna moja priateľka a už vôbec nie budúci manželka. Je to jedna fanynka, ktorá ma chce dostať a toto sú len jej chore výplody fantázie!" "Tak proč si se tedy celý měsíc neozval?" "Ja chcel, ale najprv, som mal plno zariaďovaní a potom som nemal na teba žiaden kontakt. Keď som potom zistil, že budem mať v Prahe koncert, rozhodol som sa, že si ťa tu nájdem." "A komu si tedy potom věnoval ten koncert a písničku, když nikoho nemáš???!!!" skoro jsem křičela, přestala jsem se najednou ovládat. "Ale ja som predsa nepovedal, že nikoho nemám..." to byla poslední kapka, najednou se má ruka vymrštila a já mu dala facku, otočila jsem se a utíkala pryč. "Počkaj predsa!!!" slyším a ucítím, jak se jeho ruce dotkly mých ramen celá jsem se zachvěla. Miro si mě otočil, abych ho viděla a najednou: "Ty, ty ho ještě pořád nosíš...?" koktám a ukazuji přitom na jeho prst, na kterém má ten prstýnek, ale jak to? "Veď som ti hovoril, že si ťa plánujem zobrať." "Ale co ta písnička a..." přeruší mě. "To som venoval tebe!" Odmlčí se a po chvíli pokračuje: "Jessika, tá pesnička, napísal som jej, keď sme nemohli byť spolu. To zariaďovaní, čo som mal, ako som ti povedal, ja... kúpil som nám tu v Prahe domček a plánoval našej svadbu, malo to byť prekvapenie, ale to už je teraz jedno..." dodá smutně. Nevím, co na to říct, a tak jediné, co udělám, je, že Mira pevně obejmu. "Promiň mi to prosím, byla jsem blbá..." "Neospravedlňuj sa, to je v poriadku. Hlavne, že sme teraz spolu, toľko si mi chýbala..." Nic už neříkame, za vše mluví Mirovy horké polibky plné vášně a touhy. Beze slov mu sundavám košili a on mě tričko i s podprsenkou. Hladím jeho ramena, ruce, hruď, záda, pevné ploché bříško a pomalu rozepínám jeho džíny. Miro se nenechá zahanbit a během chvíle mi stahuje sukni i se silonkama. Jednou rukou uchopí lem mých kalhotek, zatímco mě jich zbavuje, tou druhou rukou hněte mé ňadro. Stáhnu mu boxerky a tiskneme se k sobě tělo na tělo. Miro mě líbá na rty, bradu na krku a směřuje k mým ňadrům. Putuje po nich svými rukami a jazykem obkresluje bradavky. Prochází mnou neskutečná vlna slasti. Po chvíli přeberu iniciativu já a svými rty putuji po každičkém centimetru kůže na Mirově hrudi. Nakonec mě k sobě Miro pevně přivine a nedočkavě, přesto jemně a něžně, do mě vnikne. Přitom si mé nohy za mé pomoci obmotá kolem pasu. Miro ve mě opatrně klouže a postupně přidává na intenzitě. To už vzdycháme oba dva najednou. Mé ruce bloudí na Mirově zádech a Miro se věnuje mým rtům, které zasypává horkými polibky. Je mi najednou tak krásně. Když je po všem, oblečeme se a Miro mě vezme do domku, co pro nás koupil. Po půl hodině stojíme před krásným nízkým domkem světle zelené barvy. Miro odemke dveře, chytí mě do náruče a přenese přes prah našeho nového domova. Projdeme chodbičkou a vejdeme do velké prostorné kuchyně černo červené barvy, která je součástí obývacího pokoje s dveřmi na terasu. Ložnice je v hnědožluté barvě s velkou manželskou postelí a prostornou skříní. Potom mě zavede do koupelny, kde je prosklený sprchový kout, rohová vana, dvě umyvadla a hned vedle v menší místnosti je toaleta. "Tak a teraz posledná izba v našom dome..." usměje se na mě Miro a otevře dveře do posledního pokoje, který je ve žluté barvě. Všimnu si, že jako jediný není dosud zařízený a tak se taky na to hned Mira zeptám. "Vieš, miláčik, táto miestnosť je detská izba pre naše budúce dieťatko." Nemám slov, po těle se mi rozlévá hřejivý pocit. Miro myslí opravdu na všechno. Políbíme se uprostřed dětského pokoje a já se poté Mira zeptám: "A ty by si chtěl miminko?" "Chcel by som a nie len jedno." Usměji se na něj a znovu se políbíme. Potom Miro vyndá z kapsy krabičku s prstýnkem a požádá mě oficiálně o ruku...

Ostrov lásky - 14. část

17. ledna 2011 v 16:04 | Nikys |  FanFiction s Mirem
14. část

Týden…čtrnáct dní… měsíc… ano, už je to měsíc, co jsem zpět v normálním životě a měsíc, co jsem byla naposledy s Mirem. Od toho dne na letišti se mi Miro neozval, ani nepřijel. Nemám na něj ani žádný kontakt, abych ho mohla vyhledat... nic. Prostě na mě jednoduše zapomněl. Všechno to, co jsme spolu prožili, zřejmě pro něho nic neznamenalo.

Pohroužená do svých myšlenek se vracím domů, ještě předtím zakotvím u trafiky, a to, co si přečtu na titulce jednoho časopisu, mi doslova vyrazí dech. Okamžitě si časopis zakoupím a hned jdu domů. Jen co zaklapnu dveře bytu a odhodím na zem kabelku, posadím se na postel a čtu článek v časopise.

,,Miro Šmajda se bude ženit, jeho snoubenkou je Michaela D. z Bratislavy. Ano, je to tak, dodává sympatický Košičan s úsměvem na tváři. Jsem teď velmi šťastný a s Míšou jsme spolu už dva roky, tak nač to odkládat, řekl nám Miro, který opravdu září štěstím.´´

Dočítám článek a přes slzy už pomalu nevidím na písmenka. Bolí to, neuvěřitelně to bolí. Teď už mi je jasné, proč se neozval ani nepřijel. Když jsme byli uvěznění na ostrově, tak jsem mu byla dobrá, ani se nenamáhal mi říct, že má přítelkyni. Proč mi to udělal...?... opakuji si stále dokola a přitom si pohrávám s prstýnkem, který mi tehdy navlíkl na ostrově před tím oltářem, co sám vyrobil, na prst. Znovu si vybavuji všechny ty chvíle, co jsme spolu zažili. A teď ... všechno je pryč a jediné, co mi po něm zůstalo, jsou ty vzpomínky a tenhle prstýnek. Přesto, jak moc to bolí, ho nedokážu nenávidět, dokonce ani nemám sílu na to stáhnout ten prstýnek z prstu a zahodit ho. Tolik bych chtěla být s ním.

Znovu se vrátím k otevřenému časopisu a najednou si všimnu něčeho, co upoutá mou pozornost. Vedle v sloupečku je napsáno, že Miro s Rosemaid budou mít v Praze v Incheba aréně koncert, podívám se na datum a zjišťuji, že je to dnes v 18:00 hodin večer. Najednou vím jistě jen jedinou věc, musím tam jít, chci ho alespoň ještě jednou naposledy vidět.

Začnu se hned chystat a v 16:50 vyrazím čekat na taxík, který mě zaveze až před Incheba arenu. Jsem na místě zhruba hodinu před začátkem vystoupení, i tak je tam slušně nabyto. Po hodinovém čekání na podium vyběhnou kluci z kapely a za chvíli se vynoří on. "Dobrý večer, zdravím vás, ale ešte predtým, než začneme mi dovoľte, aby som tento koncert venoval svojej budúcej žene a práve pre ňu dnes premiérovo zaznie skladba Baby." Na to zazní první tóny a do toho Mirův zpěv.

"Keď na zem spadne rám a obraz nie je tam, kde býval. Keď sviečka zhasína ja len vzduch objímam... aj keď náš plameň spí počas všedných dní,
divadlo nekončí svoju púť. Srdce sa prebudí a hraje pre ľudía nedá láske vydýchnuť. Baby, ja ťa stále málo mám, len sa radšej nepriznám, že mi chýbaš v dějstvách. Tak ťa stále málo mám, že vety pre dvoch čítam sám a potom z lásky vzniká... sled bezmocných drám... Keď sa s tebou probudím a bozky vysúdim z tvojich pier. Skôr než utečieš a lásku vezmeš tiež… Aj keď náš plameň spí počas všedných dní, divadlo nekončí svoju púť,srdce sa prebudí a hraje pre ľudí a nedá láske vydýchnuť. Baby, ja ťa stále málo mám, len sa radšej nepriznám, že mi chýbaš v dějstvách. Tak ťa stále málo mám, že vety pre dvoch čítam sám a potom z lásky vzniká... Ja ťa stále málo mám, len sa radšej nepriznám Baby, ja ťa stále málo mám, len sa radšej nepriznám, že mi chýbaš v dějstvách. Tak ťa stále málo mám, že vety pre dvoch čítam sám a potom z lásky vzniká... sled bezmocných drám..."

Do očí se mi derou slzy, tolik to bolí slyšet z úst od někoho, koho milujete, že vyznává lásku jiné. Mám pocit, že mi snad žalem pukne srdce, přesto nejsem schopná odejít a vydržím až do konce koncertu. Potom se koná autogramiáda. Ne... nemám odvahu k němu jít. Jen stojím opodál a civím na něho, jak se baví s fanoušky a ochotně se podepisuje. Je tak krásnej, tolik bych chtěla být s ním a políbit jeho hebké a horké rty, prohrábnout jeho nádherné blond vlasy.

Najednou si všimnu, že mě zaregistroval a pořád se na mne koukal, fanynky se po chvíli opět začaly dožadovat jeho pozornosti a on svůj pohled upřel jejich směrem. Viděl mě, musím zmizet, nezvládla bych setkání s ním... proběhlo mi hlavou a šla jsem k východu z Incheba areny.

"Jessik!" otočím se a vidím v dálce Mira, který se za mnou prodírá davy fanynek. "Počkaj prosím…" zaslechnu poslední slova než se dám na úprk. Radši se už ani neotáčím a snažím se co nejrychlej zmizet…

Ostrov lásky - 13. část

16. ledna 2011 v 18:56 | Nikys |  FanFiction s Mirem
13. část

Potom jemně uchopí mojí ruku a předstoupíme společně k oltáři, který on sám, když jsem spala, vybudoval. Dívá se na mě svýma něžnýma očima a pak začne. "Už keď som ťa prvýkrát uvidel, vedel som, že mi nie si ľahostajná. Môj život dostal vďaka tebe nový rozmer. Viem, že už nikdy nebudem nikoho lúbit tak ako teraz lúbím teba. Sľubujem ti, že ťa budem vždy chrániť, aj keby ma to malo stáť život a nikdy v živote ťa neopustím. Len vďaka tebe má môj život zmysel, preto ti tu odovzdávam celé svoje srdce a dušu a týmito prstienky tak chcem spečetit naše životy navždy." Dodá a natáhne směrem ke mně ruku se dvěma prstýnky, které sám vyrobil a navleče mi ten můj na prst. Znovu se mi podívá do očí a já začnu. "Tehdy po rozchodu s mým bývalým jsem si myslela, že mi není souzeno, abych byla šťastná a přísahala jsem si, že už žádného kluka nechci, ale pak jsi do mého života přišel Ty. Díky tobě jsem poznala skutečnou lásku. Tys mě naučil znovu milovat a díky tobě jsem i milována. Bez tebe bych nebyla nic. Miluji tě víc než vlastní život a proto ti na tomto místě navždy odevzdávám svoje srdce i duši a slibuji, že s tebou budu sdílet všechno dobré i zlé." Potom mu navléknu na prst jeho prsten a políbíme se. Najednou Mira napadne, abychom se šli vykoupat. Neváhám a během chvíle se svlíknu, Miro nezůstává pozadu a následuje mě. Za chvíli už si oba užíváme teploučké vody v jezírku. Když jsme už unavení, vylezeme ven a lehneme si vedle sebe do trávy. Jen tak ležíme, aniž by jeden z nás cokoliv řekl. Když už jsme oba sluníčkem osušení, oblečeme se a vrátíme se zpátky na pláž. Najednou Miro zpozorní, všimne si totiž lodi nedaleko nás a rychle nanosí na hromadu suchou trávu a lupeny a to nakonec zapálí, až teprve teď mi došlo, co vlastně dělá. Snaží se pomocí kouře z trávy připoutat jejich pozornost. Což se mu nakonec přeci jen povede a kapitán nasměruje loď směrem k nám. Hlavou se mi honí všechno možné. Na jednu stranu pocit štěstí, že zase uvidím svůj domov, že se vrátím zpět do svého života a na druhou stranu pocit lítosti, že opustíme toto místo, které pro mě moc znamená, zároveň mnou zmítá pocit nejistoty, jak to bude mezi námi dál, až se každý navrátíme do svého života. "Dobrý den!" pozdraví nás kapitán, když se vylodí na břeh. Pozdravíme a když se nás zeptá, co tu děláme, vyprávíme celý příběh o tom, jak jsme se sem dostali. "Ano, o té lodi víme," odpoví kapitán. "Vlastně se podařilo zachránit všechny pasažéry až na vás dva, nikdo už nevěřil, že po měsíci od stroskotání byste ještě mohli žít..." Dodá kapitán a za jeho pomoci se nalodíme na jeho loď. Jak se později dozvíme, je to nákladní loď, která dopravuje zásoby na obydlené ostrovy a do této části moře se dostala náhodou. Po dlouhé době opět ulehám do postele a Miro vedle mě. Když se ráno vzbudím, loď akorát kotví v přístavu. Společnost, která nám zpostředkovala celý zájezd, se nám omluvila a zaplatila nám zpáteční cestu do České republiky. V Praze jsme se s Mirem rozloučili, protože on musel letěl dál na Slovensko. "Jessika, teraz musím domov zariadiť dosť vecí, ale sľubujem, že hneď ako to bude možné, za tebou prídem a konečne si ťa oficiálne vezmem za ženu. Lubim ťa..." zašeptal a naposledy mě políbil. "Taky tě miluji..." byla poslední slova, která jsem mu stačila říct, právě totiž hlásili jeho let. Ještě dlouho potom, co jeho letadlo vzlétlo, jsem tam jen tak stála.

Když jsem konečně dorazila do svého bytu, první co jsem udělala bylo, že jsem si dopřála dlouhou horkou lázeň a pak jsem se ještě mokrá, jen tak zabalená v osušce, sesunula do své postele, ale usnout jsem nemohla. Někdo mi tu chyběl, ano, byla jsem zvyklá mít ho vedle sebe. Byl to právě rytmus jeho dechu, co mě pravidelně ukolébávál ke spánku. Byla to horkost jeho těla, co mě každou noc zahřívalo a najednou jsem se cítila strašně prázdná, opuštěná. Přála jsem si, aby se mi už konečně vrátil, a to jsme byli od sebe teprve pár hodin. Nakonec mě stejně přemohla únava a přeci jen jsem usnula.

Další den jsem neměla čas na přemýšlení, protože jsem měla plno zařizování. Ve městě jsem potkala Kláru, to, co mi řekla, mě docela šokovalo. Před čtrnácti dny se s Markem vzali a dokonce čekají miminko. I když to tehdy, když jsem je přistihla, bolelo, musím se přiznat, že jim to štěstí, co právě prožívají, přeju. Dlouho s Klárou nemluvím, přeci jen jsem se ještě úplně nevzpamatovala z toho, co mi s Markem udělali. Přesto po tom rozhovoru s ní jako by ze mě spadl nějakej balvan a já cítím, že se mi ulevilo...

Ako sa darí superstaristom?

15. ledna 2011 v 18:09 | Oskenovaný článek poskytla Karin.suvegova |  Z tisku






JUSTIN BIEBER VERZUS MIRO ŠMAJDA!

14. ledna 2011 v 22:01 | SUNNY http://www.supermusic.sk |  Z tisku
Justin Bieber alebo Miro Šmajda? Kto je lepší? Takúto otázku si v rôznych diskusii kladú mnohí. A nedá im to očividne spávať.

Zdá sa niektorým z vás už len názov tohto článku, a samotné zrovnávanie týchto mladých chalanov ako zvláštne? Nevadí, mne tiež! No napriek tomu sa na to skúsim pozrieť z jednoduchého a objektívneho hľadiska ....


MIRO ŠMAJDA je o niečo starší, 22-ročný slovenský rockový spevák, ktorého začiatky všetci poznajú zo súťaže ČSS z roku 2009, kde sa umiestnil na druhom mieste. Hrá na gitare a na klavíry.
Počas tejto súťaže postupne ukazoval, čo v ňom je, a čo dokáže. Mohli sme vidieť dobrý spev, skvelé a prirodzené vystúpenia.
Po skončení show nasledovala tvrdá práca, mnohé vystúpenia i koncerty v rámci Česko-Slovenska, rozhovory, a založenie kapely. Časom sa môže pole pôsobnosti rozšíriť aj do iných krajín - rozhodne na to má.
Získal si mnoho fanúšikov, ku ktorým dodnes pribúdajú ďalší.

Na jar 2010 stihol dokonca i účinkovanie v tanečnej show.

Ľudia chodili na jeho koncerty (a stále chodia), kde postupne predstavoval svoje vlastné sklady, jeho popularita stúpala, a teda niet sa čomu diviť, že v novembri 2010 vydal u vydavateľstva Sony Music svoje debutové album "Čo sa týka lásky". Miro je autorom všetkých textov, ako samotnej hudby (s výnimkou 2-och pesničiek, na ktorých sa hudobne podieľala celá kapela Rosemaid).

Do playlistov rádií zatiaľ zaradil dva single, a k súčasnej pesničke Baby natočil i svoj prvý videoklip.

Ani Miro sa však nevyhol ako počas súťaže, tak i v uplynulých mesiacoch, kde už stojí na vlastných nohách, neprajníkom z rady kritikov, ako i u bežných ľudí. Kritizujú ho predovšetkým za výzor, jeho účesy, prípadný make-up či namaľované oči. Od vydania CD sa kritici zameriavajú a často krát spochybňujú jeho hudobné zameranie sa na rockovú muziku.
Ani tu si rôzne, predovšetkým bulvárne média neodpustia vypustiť informácie, ktoré sú "100%" založené na pravde.




JUSTIN BIEBER je mladý, kanadský, takmer 17-ročný spevák, ktorý pôsobí prevažne v oblasti Pop-R&B.
Spieval už odmalička, hrá na niekoľko hudobných nástrojov, no začiatok jeho kariéry bola vlastne veľká náhoda. Americký talent manažér náhodne našiel jeho video z jednej miestnej súťaže na YouTube, a Justina oslovil. Stal sa jeho manažérom a hudobná kariéra tohto teenagera začala.

V novembri 2009 mu vyšiel debutový album "My World", ktorý úspešne predáva po celom svete. Justin je spoluautorom skladieb, ktoré sa na CD nachádzajú. Vydáva singly, videoklipy a koncertuje. V súčasnosti je na svojom svetovom turné s názvom My World Tour. Spolu je naplánovaných 115 vystúpení.

Zdá sa, že má všetko. Je talentovaný, úspešný a obdivovaný. No každá minca má dve strany.
Ani jeho neobišli mnohí kritikova a neprajníci.
Justin je často kritizovaný za svoj zovňajšok, zženštilosť a hlas, ktorý podľa nich pôsobí omnoho mladšie a detskejšie, aký má v skutočnosti vek. Taktiež za pop music, ktorá je smerovaná najmä na teenagerské dievčenské publikum. Neprajníkov má i medzi ľuďmi, najmä v prostredí Internetu, kde sa vytvárajú rôzne výsmešné skupiny, blogy, atď.






Ani jednému z týchto dvoch mladých spevákov sa nedá uprieť talent, ktorý rozhodne majú.

Každý z nich je ale iný - štýl hudby, spôsob, akým sa prezentujú, image, hlas ... nájde sa toho dosť.
Odlišné je určite i pôsobenie v regiónoch, kde v súčastnosti svoju hudbu prezentujú. Hudobná scéna, celkový trh, možnosti, ako aj veľkosť regiónu je úplne iná.

Vec, ktorú majú spoločnú, je iste to, že obaja milujú hudbu a vydali album v mesiaci november. Taktiež záujem a popularitu u fanúšikov, ako aj záujem kritikov a médií o ich osoby.
Posledným spojovateľom oboch spevákov je rovnaký názov skladby - Baby.

Práve vďaka tomuto názvu začali oboch porovnávať, ako aj začali narastať diskusie, ktorá pesnička je lepšia.
Avšak, po vypočutí si oboch skladieb zistíte, že nie je Baby ako Baby. Skladby sú úplne odlišné!



Ktorý song Baby si vypočujete, alebo ktoré CD si kúpite je na slobodnom rozhodnutí každého z vás. Je to otázka vkusu - 100 ľudí = 100 chutí.

V tomto úplne jednoduchom a základnom porovnaní nie je žiaden víťaz. Podľa mňa ani nemá byť ... :-)
Každý z nich je jedinečný, osobitý a je originál. Majú svoje pole pôsobnosti, a svojich verných fanúšikov.

Ostrov lásky - 12. část

14. ledna 2011 v 15:20 | Nikys |  FanFiction s Mirem
12. část

Potom mě položí do teploučkého písku a lehne si těsně vedle mě. Cítím, jak se dotkl mé ruky a lehce po ní tou svou přejíždí. Věnuji mu polibek na líčko a Miro si mě pevně přitiskne ke svému nahému rozpálenému tělu, zatím co jeho hebké ruce mi pomaličku putují po zádech a něžně mě hladí. Uplně cítím, jak mi na těle pod jeho vzrušujícími doteky naskakuje husí kůže. Miro mě opatrně převalí pod sebe a jemně se na mne položí. Nemůže mi uniknout jeho vzrušené mužství, které mě zase tlačí na podbřišku. Začneme se mazlit. Miro jemně laská má ňadra. Jazykem obkrouží obě bradavky a pokračuje v mapování mého těla dál. Počíná si velice zručně a přitom opravdu opatrně a něžně. Nechci zůstávat pozadu a tak hladím jeho paže a záda a nehty přitom vzrušením zarývám do jeho kůže. Po chvíli si jeho nástroj prorazí cestu a já jen vnímám jak mě Miro celičkou vyplňuje, zatím co se ve mě opatrně pohybuje. Zaplaví mě vlna vzrušení. Celá se chvěji při každém dalším Mirově pohybu. Vidím na něm, že je na tom dost podobně. Netrvalo dlouho a za chvíli jsem cítila. jak ve mne Miro vyvrcholil.

Miro
Keď je po všetkom a ja zvieram spiace Jessicu v náručí, som ten najšťastnejší človek na svete. Konečne som našiel dievča, ktoré lubim nadovšetko na svete. Aj keď sme uväznení na tomto ostrove, prežívam najšťastnejšie obdobie svojho života.
Pozorujem ju ako spokojne oddychuje. Je tak sladká, rozplývam sa samou nehou. Tak rád by som jej urobil svojou ženou, ale to tu dosť dobre nejde. Aj keď moment, niečo ma napadne. Aj keď si ju vďaka tomu, že sme tu uväznenie, nemôžem vziať, naozaj, môžem to urobiť aspoň symbolicky. Opatrne uvoľním Jessicu zo svojho zovretia a ticho, aby sa nevzbudila, sa zdvihnem a zamierim si to k jazierku. Keď sa pozerám na čistinka vedľa jazierka, mám jasno, tu to bude najlepšie. Doprostred čistinke dovalím veľký placatý kameň, ktorý nájdem pri jazierku. Potom nájdem dva silnejšie polená z ktorých za pomoci liany urobím kríž, ten zapichnem pred kameň a provizórne oltár je hotový. Teraz ešte z dlhých stebiel trávy úpletu dva prstienky a spokojne sa vraciam ku spiace Jessike. Ľahnem si vedľa nej, opatrne sa k nej zase přitulím a za chvíľu zaspím.


Vzbudí mě slunečné paprsky, které se dotýkají mé tváře. Miro ještě spí, nahnu se nad něj a probudím ho něžným polibkem. Jen co otevře ta svá nádherná očka, usmívá se jimi na mně. "Dobré ráno miláčik..." "Dobré..." špitnu a znovu se líbáme. Potom poodstoupí a poklekne mi k nohám. "Láska moja, vezmeš si ma za muža?" "Co... cože?" Koktám a koukám na něj celá vyjevená. "Vždyť tady a hlavně bez oddávajícího se vzít nemůžeme..." "Miláčik, to teraz nerieš..." přeruší mě Miro a znovu se mě zeptá na dnes už jednou vyřčenou otázku. "Jessiko, vezmeš si ma za muža, prosím?" Nadechnu se a po chvíli ticha začnu křičet ,,Ano!" a celá šťastná se mu vrhnu kolem krku, na to mě Miro začne zase líbat. Líbá mě na rty, na bradu a pokračuje na krku. "Tak a teraz poď prosím so mnou..." řekne Miro a natahuje ke mne svou ruku. Uchopím ji a pomalu spolu mlčky kráčíme až k jezírku. "Dívaj..." ukazuje prstem na oltář uprostřed paloučku obsypaného květy všelijakých exotických květin. "Ale jak to? Ten oltář tu předtím nikdy nebyl!?" vyslovím nahlas svoji otázku. "Ja viem." řekne Miro nevzrušeně a klidně pokračuje dál ve vysvětlování. "Je tu až od včerajška. Sám som ho vyrobil a práve tu u tohto oltára spojíme svoje životy navždy miláčik..." Cítím slzy, které pomalu začínají zkrápět mojí tvář. "Prečo plačeš?" ptá se Miro starostlivě, když si všimne mých uslzených očí. "Dojetím, nikdy bych nečekala, že se mi potom všem, co jsem zažila s Markem, naskytne možnost znovu milovat a být milována..." Nic neříká, jen mě pevně obejme a políbí do vlasů. "Tak pôjdeme na to." mrkne na mě po chvíli, co jsme jen tak stáli naproti sobě a láskyplně se objímali. "Ale já... musím se dát do pořádku, dej mi hodinku..." řeknu a Miro kývne. Jdu k jezírku, vykoupu se. Z květin, co natrhám, uviji věneček, který si zapletu do vlasů. Natrhanými a rozmáčknutými malinami si potřu rty a zbytek jich sním. Když už jsem hotova, respektive v těchto podmínkách se sebou nic víc už neudělám, vracím se zpět. Už zdálky vidím Mira, jak na mě čeká u oltáře. Když dojdu až k němu, několikrát mě sjede zkoumavým pohledem... "Vyzeráš nádherne!" řekne jen...

Ostrov lásky - 11. část

14. ledna 2011 v 12:09 | Nikys |  FanFiction s Mirem
11. část



S Mirem si užíváme jeden druhého a musím říct, že jsem konečně po dlouhé době opravdu šťastná. Když se to tak vezme, tak mi tu ani nic moc nechybí. Vlastně mi ani nevadí, že jsme tu uvězněni, za tu dobu jsem si na život tady a hlavně na Mira zvykla. Už bych bez něj nedokázala a hlavně ani nechtěla žít. Miro je pro mě vším. "O čom premýšľa moja princeznička?" uslyším za sebou ten nejkrásnější hlas a cítím, jak mě jeho ruce objaly okolo ramen a jeho rty se lehce dotýkají mého krku. "O tom, že jsem díky tobě zase šťastná. Miro, já už bych bez tebe nedokázala žít, miluju tě víc než vlastní život." "Ty si pre mňa taky všetko na svete. Nechcem ťa nikdy stratiť. Lubim ta veľa, veľa moc..." šeptá mi do ucha a přitom mě něžně líbá na mé rty. Užívám si každičký dotyk jeho rtů a slastně přivírám oči. "Tak čo budeme robiť dnes?" Mrkne na mě šibalsky Miro. "Co třeba koupat se v moři?" Navrhnu a zatvářím se u toho neskutečně nevinně. "Hm, vedel by som o niečom oveľa lepším..." mrkne na mě znovu Miro. "Když budeš hodnej a budeš mě pěkně poslouchat, možná se toho lepšího dočkáš..." dodám a prstem mu přejedu přes rty. "Ty si ale. Toto si nezaslúžim, aby si na mňa bola taká zlá." "Já a zlá? Já přeci nejsem vůbec zlá, naopak. Jen počkej, jednou ještě moje výchovný metody oceníš..." mrknu na něj. "Tak výchovný metódy, no počkaj, to si vypiješ." Poslední slovo slyším už jen zdálky. Na nic jsem totiž nečekala a rozběhla jsem se rovnou mezi nedaleké palmy, kde jsem se rychle schovala do hustých keřů. Z jednoho prostého důvodu, Miro je totiž v běhu rychlejší a tady se mi ho alespoň podaří na chvíli zmást. Což se mi právě docela povedlo, proběhne mi hlavou, když dva metry od svého úkrytu spatřím Mira, jak si může vykroutit krk, to když se několikrát rozhlíží do všech stran, jestli mě někde neuvidí. Leč marně. "Jessica, miláčik, kdeže si? Ozvy sa mi prosím. Sľubujem, že ti neublížim, ani vlások na hlave ti neskrivím." Nahodí ten nejsladší tón, co umí. To si uhodl. Máš smůlu, jen si mě pěkně hledej, tak laciný to mít nebudeš chlapečku. Pomyslím si a když vidím, že se Miro vzdálil opačným směrem, opustím svůj úkryt a rozhodnu se běžet zpátky na pláž schovat se v naší chýši a nechat ho tam pěkně tápat. To jsem se ale dost přepočítala, jen co udělám první krok, Miro mě ze zadu pevně chytí za rameno. Snažím se z jeho sevření vymanit, ale je to marné a než se vzpamatuji, Miro už mě drží v náručí. Je prostě silnější. "Pust mě! Slyšíš? Jestli mě nepustíš, budeš toho litovat." Jen se usmívá a kráčí se mnou v náručí dál. Všimnu si, že se mnou míří k moři a v tom mi dojde, co chce dělat a tak ho začnu prosit. "Miro, prosím Tě, pusť mě, já to tak nemyslela, slyšíš?!" On se jen šibalsky pousměje a řekne "Neboj sa miláčik, veď som ti predsa sľúbil, že ti neublížim." "Tak mě prosím pusť." "Ako si praješ princezná moja." Dívám se do slaných mořských vln. "Ne, to neuděláš, že ne?" Dívám se na něj s prosebným výrazem. Miro se mi zadívá do očí, nakloní hlavu blíž ke mne a krátce políbí mé slaným vzduchem vysušené rty a pak mě klidně pustí, jen to žbluňkne. Když se vynořím, vykašlávám zbytky slané vody z plic a vrhám na Mira nenávistné pohledy. "No co," dívá se na mě Miro s výrazem neviňátka a se slovy "chcela si sa predsa kúpať v mori, tak som splnil len tvoje želanie miláčik..." pokrčí jakoby nechápavě rameny. "No počkej Šmajdo, tohle si vypiješ!" křičím na něho, zatím co Miro s klidným svědomím a neodolatelným úsměvem hupsne vedle mě. Nechápavě na něj zírám, proto mi to hned jedinou větou objasní. "Teraz je to spravodlivé." Musím se smát a Miro se směje spolu se mnou. Náhle zvážní a začne se ke mne pomalu přibližovat. Když už jsme těsně vedle sebe, přitiskne mě k sobě a zapije svoje horké vlhké rty do těch mých. Přestože tentokrát chutnají polibky slaně, vychutnávám si je i tak naplno. Když se přestaneme líbat, vylezeme z vody a začneme ze sebe navzájem vysvlékat mokré oblečení. Jde to dost těžko, protože se nám mokré oblečení strašně lepí k tělu. Přesto si s ním poradíme a po chvíli stojíme naproti sobě oba dva nazí. "Tak a čo teraz?" Zeptá se Miro s lišáckým úsměvem na tváři. "No... nevím jak ty, ale já mám o tom, co budu dělat, teď dost jasnou představu, ale ty v ní teda rozhodně nejsi!" utahuju si z Mira. "Však ja sa ťa tiež o nič neprosím. Si vystačím sám."

Vrátí mi úder a otočí se ke mne zády. Neváhám, ze zadu se k němu pevně přitisknu a rukama ho obejmu kolem krku. Miro se otočí, zvedne mě do náruče a políbí.

Miro Šmajda: Radšej vášnivý sex ako dlhodobý vzťah

11. ledna 2011 v 20:11 | Oskenovaný článek poskytla Karin.suvegova |  Z tisku

Ostrov lásky - 10. část

10. ledna 2011 v 14:07 | Nikys |  FanFiction s Mirem
10. část


Vychutnávám si každičký dotek Mirových hebkých rtů, vnímám horkost jeho těla a cítím, jak mě jeho naběhnuté mužství tlačí na podbřišku, to, jak mě k sobě Miro pevně tiskne. "Miro, chci tě v sobě cítit, teď a tady, toužím po tobě a moc." "Miláčik, aj ja ťa moc chcem, ale si si úplne istá, že to chceš teraz a tu?" šeptá Miro a líbá mě na rty. "Miro, jsem si jistá, chci se s tebou milovat, teď a tady..." odpovím mu a přitom obmotávám své nohy kolem jeho pasu a ruce ovinu kolem jeho krku. Miro už se na nic neptá, rukama mě pevně chytí za zadeček a pak do mě zkušeně, ale za to jemně, vnikne, dlouze se mi přitom zadívá do očí a pak začne opatrně a pomalu přirážet, oddávám se nekonečné vlně slasti, která proudí celým mým tělem. Miro postupně přidává na intenzitě a já mám pocit, že se vznáším. I když to není moje první milování, musím říct, že jsem nevěřila, že můžu někdy zažít něco tak intenzivního, něžného a vášnivého, užívám si každou vteřinu tohoto milování jako by měla být poslední. S každým dalším přírazem se prohybám a napínám jako luk. Mám pocit, že každou chvíli exploduji. Miro je na tom stejně. Vášnivě mě přitom líbá na krku, zakláním hlavu a zarývám nehty do kůže na Mirových zádech a navzájem si vzdycháme vzrušením do ucha. Oba dva máme zrychlený dech a oddáváme se naplno tomu vzrušení. Jsem na pokraji vrcholu, Miro přirazí ještě dvakrát a během chvilky oba naráz explodujeme. Miro ze mne s úlevou vyklouzne a dál mě k sobě pevně tiskne. Aniž by mě pustil, doplave se mnou ke břehu a v náručí mě donese k naší chatce a položí mě na pláži do horkého písku. Pozoruji ho, jak vezme kokos, opatrně ho naťukne a jde s ním ke mne. "Môžem?" Zeptá se a když vidí, že kývnu, naleje si trochu kokosového mléka do dlaně a začne mi ho rozmazávat postupně po celém těle. "Co to děláš?" Zeptám se nechápavě. "Doma používam kokosový olej, ale tu ho nemám, tak si vypomáhám takto. Vieš, kokosový olej je veľmi zdravý na pleť, obsahuje veľmi veľa zdravých látok, a je skvely aj na varenie." usměje se na mne. Nic už neříkám a vychutnávám si Mirovu masáž. Začíná rameny, po kterých svými dlaněmi jemně krouží, pomalu sjíždí po celé délce mých zad a pomalu se přesouvá k mým ňadrům, které lehce uchopí a něžně masíruje. Zavírám oči a vychutnávám si každý Mirův dotek na maximum. Potom si sama do dlaní naliji kokosové mléko a začnu ho roztírat po Mirově širokých ramenách, zádech, pevné mužné hrudi. Přejíždím prsty po jeho svalech na hrudi a cítím, jak se s každým mým dalším dotekem napínají.

Miro
Vášnivo ju bozkávam a pevne tlačím k svojmu telu. Moje nádobíčko je riadne nabité a v tom mi Jessika do ucha šepká, že to chce. Nemôžem tomu uveriť a radšej sa ešte raz opýtam. Nič nehovorí, len obtočí svoje dlhé nohy okolo môjho pása a rukami sa ma pevne chytí okolo krku. To už na nič nečakám, ľahko ju chytím za zadoček, opatrne do nej preniknem a pozerám sa do jej nádherných očí, po chvíľke začnem opatrne prirážať. Cítim, že Jessika chce stále viac Neváham a pridávam na tempe. Vzdychá mi do ucha a nechty sa mi zarýva pod kožu na chrbte. To už nevydržím a vzdycham taky, je to naozaj silné. Niečo tak úžasného zažívam prvýkrát, aj keď som sa predtým už miloval niekoľkokrát. Naposledy prirazím a spoločne dosiahneme vyvrcholenie. Chvíľu potom ešte Jessicu pevne objímam a potom ma niečo napadne, tak jej odnesiem na pláž a načnem kokos. Mlieko z kokosu si vylejem na dlaň a jemne ho začnem rozotierať po celom Jessiky tele. Ľahko rozmazávam kokosové mlieko Jessike po ramenách, chrbte, prechádzam k prsiam a nežne je tru v dlaniach. Pozorujem, ako si to Jessika naplno užíva a mám radosť, že jej je so mnou tak dobre. Zrazu sa na mňa otočí, vezme kokos a naleje mlieko do svojich dlaní, spoznám, že teraz je na rade ona, takže sa teraz pre zmenu nechávam masírovať ja. Vychutnávam si dotyky jej nežných rúk...

Miro Šmajda na 2.místě v anketě Zlatíčko roku 2010

8. ledna 2011 v 21:46 | eurotelevizia.sk,Oskenovaný článek Karin.suvegova |  Úspěchy a ocenění
V anketě Televizní zlatíčko 2010 čitatelů časopisu Eurotelevizie.sk se díky hlasování slovenských fanoušků umístil Miro na krásném druhém místě.



Obal cd

















Miro

ČeskoSlovenská SuperStar po roce

8. ledna 2011 v 11:59 | www.mirosmajda.wgz.cz |  Z tisku

Oskenovaný článek poskytla karin. suvegova

Zdroj: Nový Čas Nedeľa, 2. 1. 2011






http://mirosmajda.wgz.cz/image/17141326

Košičanov zohrieval Šmajda

8. ledna 2011 v 11:56 | www.mirosmajda.wgz.cz |  Z tisku
Oskenovaný článek karin.suvegova

Zdroj: Plus 7 dní, 6.1.2011



http://mirosmajda.wgz.cz/image/17141322