Červen 2011

Odpusť mi prosím! - 15. část

28. června 2011 v 18:01 | Nikys |  FanFiction s Mirem
15. Část
Pohleď ukáže před sebe a já znovu vidím Mira a Patrika jak se chystá vystřelit. Zachránila jsi tomu chlapci život, obětovala si pro něho ten svůj. Najednou se obraz změní a já vidím samu sebe na operačním sále jak se nade mnou sklání několik lékařů a marně se mě snaží oživit. Obraz se opět mění a já vidím svého blonďáčka. Právě odchytil sestřičku, která vyšla ze sálu a o něčem nejspíš o mne mluví. Vidím blonďáčkovi zarudlé oči, které znovu propuknou v srdceryvný pláč potom co domluví se sestřičkou. V jeho tváři se zračí nekonečně obrovská bolest. Je čas pokyne otec hlavou. Se slzami v očích pohlédnu na rodiče. Ne! Nemůžu ho tam přece takhle nechat. Už jednou jsem mu moc ublížila, po druhé už ne. Mami, tati já ho miluji a musím zpátky za ním dodám a znovu vidím Mira jak se tentokrát sklání nad mým nehybným tělem a pak mě políbil, bylo to zvláštní i když jsem daleko cítila jsem jeho rty na těch svých, jak je to možný ptám se. Pouto mezi tebou a Mirem je natolik silné, že nelze přerušit. "Láska je totiž silnější než smrt". Zní poslední slova mých rodičů než zmizí a všechno okolo mne se rozplyne…
Miro
Sedím na lavičke pred operačnou sálou a modlím sa, aby všetko dobre dopadlo. Strach o Lauru ma absolútne pohlcuje. Ku všetkému to tak trvá. Po chvíli vybehne zo sály sestrička. Idem hneď za ňou. Sestri prosím Vás môžete mi povedať ako to vyzerá? Pýtam sa sestričky. Slečna je na tom moc špatně, ale operace ještě neskočila vydržte. Začujem odpoveď od sestričky a moje oči sa znova zalejú slzami. Zanedlho potom vyjde zo sály i lekár. Hneď idem k nemu opýtať sa ako sa darí môjmu srdiečku. Pane Šmajdo slečna Louková před chvílí bohužel zemřela, je mi to opravdu moc líto. Počujem tie najhoršie slová z úst lekára. Môžem ju ešte vidieť prosím. Ovšem jestli chcete. Sestřička vás tam zavede. Idem sa sestričkou na sálu, kde ešte leží moja milovaná Laura. Keď sme na mieste sestrička odíde a ja konečne zbadám svoju Lauru, ako tam tak nehybne leží pociťujem zrazu ešte väčšiu úzkosť. Nahnem sa nad ňou a pozerám do jej pokojnej bledej tváre. Vyzerá ako by len spala, ale bohužiaľ to tak nie je. Uchopím jej rúčku ešte je teplá a v hlave sa mi premietnu všechy naše spoločné chvíle od nášho prvého stretnutia až po ten osudný okamih. Laurinka moja toto sa nemalo stať, to mňa bola tá guľka určená nie tebe stekajú mi po lícach slané horúce slzy a dopadajú na Laurinkynu bledú tvár. Odpúšťam Ti lásko šepkám jej do uška a pobozkám jej pery. Zrazu začne prístroj monitorujúci dych znova pípať. V rozrušení volám lekára, ktorý skontroluje prístroj a prezrie Lauru. Je to neuvěřitelné, ale slečna Louková žije odpoví lékař vyjeveně. To už ma sestra vyháňa zo sály. Stojím už zase na chodbe a stále ešte nechápem čože sa to vôbec deje. Pomaly mi začínajú dochádzať súvislosti a ja si uvedomujem, že sa stal zázrak moja Laurinka totiž žije. Po hodine vyjde lekár zo sály a oznámi mi, že Laura je stabilizovaná a momentálne mimo ohrozenia života. Teraz vraj nezostáva než čakať kedy sa preberie.
Vojdem do bielej miestnosti kde uprostred na lôžku leží Laura napojená na prístrojoch monitorujúcich životné funkcie. Kromně pípanie tých prístrojov je v izbe úplné ticho. Sadnem si vedľa lôžka a uchopím Lauru za ruku. Ľahko ju hladkám po chrbte ruky a pozorujem jej nehybnú tvár, kým ma nepremôže spánok... Slyším ničí kroky, chtěla bych se zvednout, otevřít oči, promluvit, ale nejde to. Dotyčný se posadí vedle mne a uchopí mne za ruku a já bezpečně poznávám, že vedle mne sedí můj Miro. Ach chudák můj sladký blonďáček z jeho hlasu, když na mne promluví je slyšet strach, bolest, beznaděj a velká únava. Tolik bych chtěla promluvit, stisknout jeho dlaň ve které drží moji ruku prostě cokoliv, aby věděl, že jsem tady a že už ho nikdy neopustím. Snažím se ze všech sil pohnout prsty v jeho dlani, ale je to marné. Po chvíli slyším pravidelné oddechování, to můj blonďáček usnul. Bylo toho na něj moc. Najednou uslyším další kroky, které pro změnu patří sestřičce, která přišla zkontrolovat přístroje a probudila Mira. Pane Šmajdo slyšíte mě, běžte domu tady už nic nezmůžete a potřebujete si odpočinout. Nie ja tu chcem byť s Laurou, nenechám ju samotnú ani na minútu. Sestra to nakonec vzdá a jen co odejde Miro znovu uchopí mou ruku...


6.8. - Chomutov

28. června 2011 v 16:27 | http://www.mirosmajda.wgz.cz/ |  Proběhlé akce

Kde: Letní kino, Chomutov
Čas: 17:00 hod.
Info: koncert Mira Šmajdy v rámci festivalu Kamenčák 2011, dále vystoupí Nightwork, Jananas, dub.o.net, X-left to Die, Jindra Kejak.
Předprodej: 160Kč, na místě 200Kč.

4.8. - Praha - Léto plné hvězd

28. června 2011 v 16:26 | http://www.mirosmajda.wgz.cz/ |  Proběhlé akce


Kde: Dražického nám. 10/65, Praha 1
Čas: 18:00 hod.
Info: Po úspěšném Mirově koncertě v loňském Létě plném hvězd se pachatel vrací na místo činu i letos. V uplynulém roce vydal své debutové CD s názvem "Čo sa týka lásky" a získal i tři významná ocenění ve stále populárnější anketě Žebřík 2010. Miro se vám v tomto recitálu představí ve své komornější poloze, kdy bude zpívat své rockové balady pouze s klavírem. A možná, že uslyšíme premiérově i některou novou skladbu z druhého chystaného Mirova CD. V tomto pořadu bude jistě prostor i pro vaše otázky a po skončení večera chystáme malou autogramiádu.
Pořad moderuje Olga Černohorská.
Ceny vstupenek: 200,- Kč (dospělý), 100,- Kč (zlevněná), 50,- Kč (k stání, po vyčerpání míst k sezení).
Rezervace vstupenek mailem na anahata.hracky@seznam.czTato adresa je chráněna proti spamování, pro její zobrazení potřebujete mít Java scripty povoleny . Do mailu zřetelně uveďte celé vaše jméno, koncert (název a datum) a počet vstupenek s rozlišením, zda se jedná o vstupenku pro dospělého či zlevněnou (dítě, senior, držitel průkazu ZTP). Vaši rezervaci vám zpětně potvrdíme.
Soutěž!
O vstupenky můžete také soutěžit na webu našeho mediálního partnera www.musicalnet.cz ! Stačí jen správně odpovědět na dvě otázky a lístek na koncert může být váš!
Informace o výstavě a koncertech na www.anahata.cz , tel.: 724 305 737 (v době 10 - 20 hod.).



Odpusť mi prosím! - 14. část

25. června 2011 v 14:49 | Nikys |  FanFiction s Mirem
14. Část
Ráno když vyjdu před dům tak mě někdo prudce uchopí za paži. S leknutím se otočím a dívám se do Patrikovi rozezlené tváře. Zatím co mě jednou rukou stále drží, tou druhou mi mává před nosem novinami, kde se píše o mně a o Mirovi. Co to má znamenat ty couro, tohle jsme si nedomluvili! Patriku promiň mi to prosím, ale já zamilovala jsem se do Mira a nedokázala bych mu ublížit. Zatím co mě si mohla po tom všem co jsem pro tebe udělal klidně podrazit co? Už si zapoměla odkud jsem Tě vytáhnul. Začne semnou Patrik prudce cloumat a vlepí mi facku. Nechaj ju byť ozve se za námi a já bezpečně poznávám Mirův hlas. Patrik mě odstrčí s takovou razancí, že skončím na zemi a osopí se na Mira. Ty se do toho laskavě nepleť a táhni si po svých. Na Mirovi vidím, že se chystá si to s Patrikem vyřídit ručně a najednou si všimnu, že Patrik má v ruce zbraň a chce na Mira vystřelit. Nééé začnu křičet a rychle zaštítím Mira svým vlastním tělem, pak se ozve výstřel a mou hrudí projede tupá bolest načež cítím jak se mi do trička vpijí teplá lepkavá tekutina "krev". Zatím co já se pomalu sunu k zemi a Patrik zdrhá, Miro se sklání k mému bezvládnému tělu. Laurinka prosím ťa, toto mi nerob. Teraz nesmieš zaspať počuješ ma? Šeptal Miro se slzami v očích a mezitím telefonem volal sanitku. Zatím co čekal než dorazí sanitka snažil se Lauře poskytnout první pomoc. Jednou rukou jí držel krvácející ránu a druhou uchopil její bezvládnou ručku najednou si všiml, že v ní Laura něco svírá, nějakou obálku. Opatrně ji viňal z její ruky a strčil do kapsy u džínsů. To už dorazila sanita a začali Lauru napojovat na různé hadičky atd. Miro se snažil dozvědět od záchranářů nějakou informaci o Lauřině stavu, ale marně lékař mu nechtěl nic říct. Se slzami v očích sledoval Miro vzdalující se sanitku s jeho milovanou Laurou. Po chvíli si vzpomněl na dopis a tak otevřel obálku a začal číst:

Nejdražší Miro,
Vím, že jsem všechno to krásné mezi námi nenávratně zničila a nic už nejde vzít zpět. To co jsem ti provedla je neodpustitelné a proto jsem se rozhodla napsat Ti tento dopis, který mě snad alespoň částečně očistí v tvých očích, protože mě opravdu nejvíc ze všeho bolí pomyšlení, že mě teď nenávidíš. Ať už jsem jednala jakkoliv nikdy jsem Ti nechtěla záměrně ublížit. Uznávám, že jsem se k tomu všemu nikdy neměla nechat propujčit, celou dobu jsem si nalhávala, že na tom co dělám není nic špatného, ale postupem času jsem si začala čím dál tím víc uvědomovat, že to špatné je. Ještě teď se chvěji, když si vzpomenu na náš první polibek ve výtahu, byl tak neskutečně něžný a zároveň vášnivý, na první milování, které se pro mne stalo nezapomenutelným. Tehdy jsem si poprvé uvědomila jak moc Tě miluji. Stejně tak jsou v mé paměti nesmazatelně zapsané všechny ostatní chvíle co jsme spolu prožili.
Přeji Ti, aby se Ti v životě dařilo a hlavně, aby si konečně našel tu pravou, která Tě udělá tím nejšťastnějším člověkem na světě, tak jako si udělal Ty mě i když jen na chvíli.

Jen o jedno Tě žádám ODPUSŤ MI PROSÍM!

Zatím co dočítal poslední řádky Lauřina dopisu jeho oči se zalévali slzami. Teď už nepochyboval. Vždyť kdo by dobrovolně nastavil své tělo jisté smrti. Nikdo jen člověk, který opravdu miluje. Ano přesto všechno co se v poslední době událo, teď už ví, že Laura k němu chovala ten nejčistší možný cit "lásku". Proč jen mu to muselo dojít až teď, když už je možná pozdě, pozdě na všechno. S těmito myšlenkami se Miro vydal do nemocnice za svojí Laurou, která ho teď moc potřebuje a doufal, že není pozdě. Když dorazil do nemocnice, zjistil, že Laura je ještě pořád na sále…
Pomalu otvírám oči a snažím se vybavit co se stalo. Pamatuji si střelbu, velikou bolest a z dálky znějící Mirův hlas. Ale jakože jsem najednou zdravá a co to mám na sobě. Najednou mě osvítí záře a já na konci dlouhé chodby spatřím dvě siluety mužskou a ženskou. Vztahují ke mne ruce a zvou mě dál. Přiblížím se těsně k nim. Přijdou mi povědomí. Holčičko tak ráda Tě vidím promluví na mne ta žena. Maminko vykřiknu a obejmu jí, ale jak to? Zeptám se když se od ní zase oddálím. Jsi v nebi dítě odpoví můj otec. To přece není možný. Ne určitě se mi to jen zdá a já se z toho snu probudím…

Odpusť mi prosím! - 13. část

24. června 2011 v 19:47 | Nikys |  FanFiction s Mirem
13. Část
Když bylo po koncertě jeli jsme s Mirem ke mne do bytu. Celou cestu jsem si v duchu připravovala jak mu to asi řeknu. V duchu jsem si přála, aby cesta domů trvala věčně. Bohužel není tomu tak a tak jsme po půl hodině dorazili ke mě do bytu. Vešli jsme a já řekla Mirovi, aby se posadil a sedla jsem si na proti němu. Miro na mne nechápavě koukal vůbec nechápal co se děje. Nadechla jsem se a spustila. Miro víš jak jsi se mne ptal proč jsem tak smutná? Zeptám se ho, on jen mlčky kývne a já začnu vyprávět. Potom co jsem musela v 18. letech opustit dětský domov jsem si našla práci i s bytem, jenže po nějakém čase firma u které jsem pracovala skrachovala a já se najednou beze všech prostředků ocitla na ulici. Tehdy jsem se seznámila s Patrikem, to je můj šéf. On mi hodně pomohl, dal mi práci a sehnal mi tenhle byt. Byla jsem mu hrozně vděčná. Dokončím větu a podívám se na Mira, který mě zaujatě poslouchá a pokračuji. Patrik jednoho dne přišel s tím jak vydělat nějaké peníze. Vymyslel to tak, že s tebou mám začít chodit a potom nafotit nějaké naše společné fotky, kterými by tě pak vydíral a až bys mu zaplatil prodal by je znovu bulváru. Nechtěla jsem do toho jít, ale pak jsem si uvědomila, že Patrikovi něco dlužím... odmlčím se a přes slzy pohlédnu na Mira, který jen nevěřícně zírá. Takže si ma celú tú dobu vodila za nos řekne Miro a smutně se na mne podívá, když vidím jeho nešťastnej obličej je mi strašně, nejradši bych se neviděla, připadám si jako ten nejhorší odpad této společnosti. Asi by som mal ísť nie? Navrhne a přeruší tak tok mých myšlenek nato dodá nie je už čo riešiť. Miro prosím nech mě to alespoň dovysvětlit. Prosím Mira a on nakonec kývne a já mohu pokračovat. Z kraje jsem to brala jako úkol, ale pak na tom hotelu, tam už jsem o všem co dělám začala pochybovat, protože jsem k tobě začínala něco cítit a když jsme se tady prvně milovali. Bylo to to nejkrásnější co jsem ve svém životě zažila a mě konečně došlo, že tě miluju. Miluju tě lásko prosím odpusť mi jestli můžeš. Dořekla jsem poslední slova a v slzách před něj klekla na kolena. Miro si utřel své uslzené oči nadechl se a promluvil. Laura ja, teraz neviem či Ti môžem ešte potom všetkým veriť. Nie som si istý že ma naozaj lubíš. Stále nemôžem uveriť tomu, že si ma takhle podviedla. Myslel som, že si iná, ako všetky ostatné dievčatá, že Ti nezáleží na tom, že som slávny spevák, ale že Ti záleží predovšetkým na mňa. Pomýlil som sa a teraz zato musím platiť. Miro řeknu plačky a pověsím se mu kolem krku. Prosím věř mi miluji tě. Laura nechaj ma prosím ťa byť řekne Miro tiše a sudná mé ruce ze svého krku. Teraz chcem byť sám musím si všetko zrovnať dodá, zvedne se, naposledy se na mne s bolestí v očích podívá a odejde.
Miro
Dlho som túžil mať po svojom boku dievča, s ktorým by som si rozumel po všetkých stránkach a navzájom sme sa dopĺňali. Keď som Lauru spoznal vedel som, že ona je to dievča po ktorom tak túžim ale, potom čo mi Laura povedala, sa rozplynuli takmer všetky moje sny a plány. Vážne som uvažoval, že by som si mohol Lauru vziať za ženu, predstavoval som si aké by to asi bolo mať s ňou bábätko, ale potom čo mi teraz povedala si nie som istý, či by som s ňou mohol ešte byť a hlavne jej veriť. Zároveň si nedokážem predstaviť život bez nej.
Nemohu zastavit slzy, pořád se derou ven jak splašené a tak probrečím skoro celou noc. I když jsem věděla, že to takhle dopadne nedokážu se prostě smířit s tím, že Miro už nebude po mém boku, že už se nikdy nedotknu těch jeho horkých sametových rtů, že už se naše prsty nikdy nepropletou. Prostě, že už nic nebude jako dřív. Doplatila jsem na to, že jsem blbá a nechala jsem se k něčemu tak odpornému přemluvit. Najednou mě napadne napsat Mirovi dopis (Nad jehož obsahem strávím dvě hodiny). Chci, aby věděl jak to všechno cítím. Když dopíši poslední slova, mé oči znovu zalijí slzy, jejichž kapky pomalu dopadají na dopisní papír a zkrápěpjí jej . Naposledy si přečtu co jsem napsala a dopis vložím do obálky s nadpisem pro Mira.

Odpusť mi prosím! - 12. část

22. června 2011 v 16:40 | Nikys |  FanFiction s Mirem
12. Část
Už celý měsíc jsem s Mirem a hraju komedii na obě strany. Patrikovi neustále tvrdím, že se mi Mira ještě nepodařilo zbalit a celou tuhle hnusnou záležitost se snažím Mirovi zatím úspěšně tajit. Jediné co mi dělá starosti je Patrik, který už je celý netrpělivý z toho, že se pořád nic neděje. Bojím se, že začíná něco tušit. Vůbec netuším jak to bude dál. Nevím co bych dělala, kdyby se Miro všechno dozvěděl. Určitě by mě zato nenáviděl a nechtěl by mě už ani vidět. Už vůbec si nedokážu představit reakci Patrika, kdyby zjistil, že na něj hraju komedii a s Mirem dávno chodím. Celý ten měsíc jen marně přemýšlím jak se z této šlamastiky dostat. Patrik mi donekonečna věřit nebude honí se mi hlavou cestou do práce a ještě celé dopoledne v ní. Na oběd jsem domluvená s Mirem. Zajdeme si do restaurace kde si objednáme zeleninový salát. Zatím co čekáme na naší objednávku Miro se nakloní přes stůl směrem ke mne a něžně mě políbí. Miláčik mám pre teba prekvapenie usměje se na mne Mirko a pokračuje. Zajtra mám koncert tu v Prahe v Incheba aréne a bol by som veľmi rád, keby si tam bola tiež. Tak čo prídeš? Ráda odpovím a usměji se na něj. To už číšník přinese naší objednávku a my se pustíme do vynikajícího salátu. Večer ještě před tím než usnu znovu přemýšlím o všem co se teď děje. Druhý den se věnuji hlavně přípravě na dnešní koncert. Moc se těším a zároveň jsem zvláštně nervózní. Na místo dění se dopravím metrem. Miro pro mě chtěl sice přijet, ale já jsem mu to rozmluvila. Nemusí nikdo vědět, že jsme přijeli spolu. Před koncertem mě osloví jeden chlápek z ochranky a vede mě někam do zákulisí. Po chvíli dojdeme do nějaké šatny kde na mne čeká Miro. Ráda tě vidím, ale teď už se nedostanu k podiu všechna místa vepředu budou zaplněná. Neboj sa holubička moja mrkne na mne Miro a řekne mi, abych šla s ním. Projdeme chodbou a najednou se zděsím protože zjišťuji, že stojím vedle Mira na podiu. Dobrý večer Praha, ešte predtým než začneme rozhodol som sa s vami podeliť o veľké šťastie, ktoré ma nedávno postretlo a to, že som sa zalúbil do tejto krásnej dievčiny, ktorá sa volá Laura. Laura je už mesiac moja priateľka a bol by som veľmi rád, keby ste jej brali ako súčasť mňa. Ďakujem za pozornosť a teraz mi dovoľte začať pesničkou Baby, ktorú som napísal pre svoju Lauru. Dozní poslední Mirovi slova a ve mne se mísí všechny možné pocity. Sejdu z podia a security mi udělají místo před podiem, abych si mohla vychutnat koncert. Tentokrát z koncertu nic nemám nedokáži se uvolnit pořád musím myslet na to jak tohle všechno skončí. Zítra to bude ve veškerém bulváru a Patrik mi to jen tak nesmlčí, navíc se určitě Miro všechno dozví. Nevím co mám dělat. Měla bych mu to říct sama než se do dozví od Patrika, ten určitě po tomhle mlčet nebude. Jedno je mi jasné už teď, že ať chci nebo ne Mira nejspíš stejně stratím.
Miro
Potom čo som všetkým oznámil, že s Laurou chodím všimol som si, že Laura je nejaká smutná. Díval som sa smerom k nej po celý koncert. Aj keď sa snažila tváriť v pohode, v pohode nebola. Niečo jej trápi ale čo? Len čo budem mať čas musím sa jej na to spýtať. Nerád vidím, keď sa moja Laura trápi.
Po koncertě jdu s Mirem opět do šatny, kde už na nás čekají novináři. Po asi půl hodinovém skoro výslechu novináři konečně opustí šatnu a já zůstanu s Mirem o samotě. Dívá se na mne spytavým pohledem Lauro prečo si tak smutná? Zeptá se mě Miro a já nevím co mu mám na to říct. Bojuji sama se sebou, na jednu stranu bych mu nejradši všechno řekla, ale na druhou mám strach z jeho reakce. I když si dobře uvědomuji, že stejně nemám moc na výběr. Nakonec se tedy rozhodnu, že mu řeknu celou pravdu. Když už jsem konečně k tomu mu všechno říct nabrala odvahu, tak nás vyruší kluci z kapely. Miro s nima řeší něco ohledně autogramiády a potom co mu řeknu, že na něj počkám tady v šatně s nimi odchází. Zůstanu sama v šatně jen se svými myšlenkami a slzami, které mi začnou pomalu stékat po tvářích.Tolik bych si přála, abych se bývala s Mirem seznámila za jiných okolností, abych nemusela každý den prožívat ve strachu, že ho stratím až se všechno dozví. Jenom že realita je bohužel úplně jiná...




Miro Šmajda: Pro popularitu jsem se narodil

19. června 2011 v 16:28 | http://www.superspy.cz |  Z tisku
Čo robí Miro Šmajda (22) rok a půl po finále první Česko-slovenské superstar? No, rozhodně nerandí s Markétou Konvičkovou.

Miro, na co se tě žádný novinář ještě nikdy nezeptal?
No, nikdy se mě žádný novinář nezeptal na to, na co se mě nikdo nikdy nezeptal, Nikol. (smích)
Těší mě, že jsi svoje poprvé prožil zrovna se mnou. Druhá řada Česko-slovenské superstar už je skoro u konce. Sleduješ ji?
Bohužel, nemám na to moc času, ale pár vystoupení jsem samozřejmě viděl. Například v ten večer, kdy jsme představili nový singl Loneliness.
Šel bys do soutěže znova, nebo by sis raději vybral jinou cestu?
Do třetí série, která možná někdy bude následovat, bych už asi nešel. Teď se mi to samozřejmě říká lehko, když jsem v jiné situaci. Kdybych byl ale tam, kde jsem byl přede dvěma roky, možná bych měl jiný pohled na věc. Je to skvělá možnost, jak se prezentovat, moc si vážím toho, že to vyšlo.
Jak ses za ten rok a kousek zabydlel v showbyznysu?
Nestěžuju si. Postupně makáme s mou kapelou na naší kariéře, jsme samozřejmě na začátku, toho jsem si vědom. Snažím se k tomu přistupovat zodpovědně, krok po kroku. Máme před sebou roky práce.
Je něco, co tě už teď na týhle práci štve?
Štve? Víš co, já jsem tak rád, že dělám tuhle práci namísto něčeho jiného, že všechno negativní radši obrátím v pozitiva. Užívám si to, co mě na té práci baví. Poznávání nových lidí, možností a naplňování svého nekonečného snu...



Takže popularita je pro tebe to pravé ořechové...
Ano, je to to, pro co jsem se narodil, ale neberu to v materiálním slova smyslu. Popularitu vnímám jako stav vyplývající z toho, co dělám a miluju. A to je muzika, kterou věnuju lidem a prezentuju po koncertech či v médiích.
Dobře. Tos řekl moc krásně, ale pojďme k tomu, co lidi opravdu zajímá. Showbyznys znamená hodně večírků. Už je z tebe alkoholik?
Je pravda, že toho člověk hodně napaří a nakalí..., ale jsem spíš člověk inklinující ke zdravé životosprávě. Takže si dávám pozor na to, kolik a kde co piju.
Sakra. Další otázka měla být: "Kdo ti drží vlasy, když za úsvitu objímáš záchod." Tak další. Takové to největší "šmajdovské šílenství" už je pryč. Nemrzí tě to?
Nevnímám to tak, že to je pryč. Na koncertech vidím stále stejný počet lidí jako minulý rok, na ulici je to také pořád stejné, nemám pocit, že by to bylo slabší. Jediný rozdíl je ten, že jsem se zařadil do přirozeného vývoje muzikanta. Teď už nejsem každý týden v televizi. Zkrátka řečeno - jsem muzikant a interpret jako ostatní kolegové a baví mě, že se můžu v první řadě věnovat muzice, a mám přitom i trochu času na svoje soukromí.
Nebojíš se, že by se na tebe mohlo zapomenout, jak se to stalo u desítek dalších "superstárů"?
Proč? Přece nesedím doma na zadku a nevařím knedlíky, zatímco ostatní dělají muziku. (smích)
Co máš proti knedlíkům?
Nic (smích). Chci říct, že poctivě makám a s tím jsem do Superstar šel. Pokud by se na mě mělo zapomenout, stalo by se tak po dvou nebo třech měsících jako u ostatních případů.

Dobrá tedy. Co teď děláš? Co tě zaměstnává? Co tě baví?
Momentálně pracuju na nových projektech, které se týkají nových směrů. No všechno je spojené s muzikou a s mým přesvědčením, tedy i s tím, co chci dělat a sdělovat lidem. V blízké době ti dodám čerstvé informace.
Jsi záhadnější než bermudský trojúhelník. Ještě mě zajímají peníze. Předpokládám, že sis za poslední rok něco málo vydělal. Schováváš si chechtáčky na horší časy, nebo jsi stejné pako jako já a peněz se pro jistotu hned zbavuješ?
Upřímně řečeno, peníze investuju do toho, co potřebuju pro svůj život, práci, byznys a relax. A samozřejmě nějaké ty rezervy musí být.
S kým ze svých kolegů ze Superstar jsi ještě v kontaktu?
V kontaktu?
Miro, nie v intímnom kontakte! S kým sa stretávaš? To je to, čo som chcela povedať...
Tak čas od času na nějaké akci se s někým potkám, ale že bych s někým vyloženě chodil na kafe, to ne.
Zvláštní, četla jsem, že v tvém rukávu se hřeje ruka Markéty Konvičkové…
Nikolko...








Ano, to jsem já. Aha, takže to je kachna?
Jistě. Já se jen usmívám. Já jsem s Markétou nikdy nic neměl a jsme vážně "jen" skvělí kamarádi. Ale lidi, kteří asi nevědí, co se sebou, z nás udělali totální debily. Ale nevadí. Člověk se učí na vlastních chybách i na chybách ostatních lidí. Beru to s humorem.
Takže jak jsi na tom teď s babami?
Ach, baby... to jsou tak krásná stvoření. Vůbec nevím, co bychom bez nich dělali, jsou tou nejlepší inspirací na světě.
Díky, díky. Stačí, červenám se. Tak a teď chci znát přesný počet holek, které prošly Šmajdovýma rukama od té doby, co skončila ona slavná Superstar!
(smích) To je tajemství šéfkuchaře...
Kuchtíš?
Ano. A brzy vydám pěkně pikantní knihu o vaření. (smích)


18.6.2011 - Reportáž z mé účasti na Votvíráku

18. června 2011 v 21:00 | Nikys |  Nikys na blogu
Ve dnech 17.6.2011 až 19.6.2011 se konal jako už každoročně festival Votvírák, který otevírá letní festivalovou sezónu a v sobotu 18.6.2011 na tomto festivalu opět vystoupil Miro Šmajda se svou kapelou Rosemaid.

Pro mě to byla už v pořadí 7.šmajdoakce na kterou jsem se vypravila a zároveň i vzpomínka na loňský rok. Ano už je to rok co jsem vyrazila na svůj úplně první koncert Mira a kapely.

Vyrazili jsme s mamkou a taťkou, který řídil v 11:00 hodin autem z domova a po celkem klidné cestě jsme dorazili kolem 12:50 do areálu festivalu, kde jsme po zaplacení parkovného a zaparkování vyrazily s maminou do centra dění. U kasy jsme odevzdaly vstupenky a vyfasovaly zelené pásky. Přes security jsme prošly úplně v pohodě vůbec nás ani nešacovali. Došly jsme k I.stage, kde vystupovala skupina Deratizéři na kterou pod pódiem tancoval hlouček podnapitých kluků. Deratizéři dohráli a moderátor ohlásil, že o chvíli bude vystupovat Miro Šmajda a Rosemaid. Ti podnapití kluci začali okamžitě skandovat Šmajdu ne a podobné hlášky. Po chvíli naštěstí odešli. Na podium nastoupili kluci Adam, Jaro a Tami a připravovali nástroje. Mezitím se to okolo nás a za námi začalo pomalu zaplňovat. U podia jsem se setkala s Dianou a její dcerou Katkou se kterýma se znám už z minulých akcí. Podařilo se nám s maminou chytit druhou řadu tak nějak uprostřed. Když kluci nachystali nástroje moderátor uvedl Mira a nic se nedělo, tak musel znova a to už se Miro vyřítil ze zákulisí s úsměvem od ucha k uchu a v dobré náladě.
Koncert zahájil skladbou Čo sa týka lásky pokračoval písní Kvapky, Pod vodou, Baby, Loneliness, Last Forever při které nezapomněl znovu převyprávět jak vznikla. Následoval Svět a závěrečnou skladbou byl Enter Sadmen od Metallicy. Asi v půlce koncertu se za námi objevil nějakej opilej dědek a pokřikoval na Mira, aby vypadl. Lidem kolem se to samozřejmě nelíbilo a nakonec se tedy odporoučel.
Koncert byl kratší než obvykle, ale i tak jsem si ho maximálně užila. Jediné co bych vytkla je, že poslední dobou nebývají autogramiády a to je podle mne docela škoda a hlavně to může pro příště odradit některé fanoušky.

Po koncertě se čekalo jestli bude nějaká autogramiáda. Samozřejmě opět nebyla, jelikož kluci chvátali do Jaslovských Bohunic na další akci.
Tomimu, Jarimu a Adamkovi jsem přes zábrany dala lízátka co jsem jim koupila a Adamkovi jsem dala ještě sáček s banánama smaženýma na kokosovém oleji pro Mira. Slíbil, že předá.
Za Mirem pouštěli pouze lidi s vip páskami, ale to bych nebyla já, abych si neporadila. Dostala jsem se přes securiťáka za zábrany a hurá za Mirem. Cestou jsem potkala Martinku a samozřejmě nemohlo chybět obětí. Pokračovala jsem k Mirovi a přitom Adamovi sebrala ten sáček s těma banánama samozřejmě ho stačil načnout a pustit se do nich. Dala jsem je načaté Mirovi a řekla mu že se mu do nich už Adam pustil. Miro se smál a říkal že Adama nakope. Vyfotila jsem se s ním a rychle jsem pospíchala zpět za zábrany, abych z toho neměla problémy, přeci jen vip lístek jsem neměla.

No nato, že Miro vystupoval tak brzy bylo lidí dost. Čekala jsem jich míň. Atmosféra byla super, jen škoda, že to bylo tak krátký. Když porovnávám loňský votvírák s tím letošním zjišťuji, že se to porovnávat nedá, jelikož každá akce je jiná. Loni to pro mne byla premiéra, nejenže jsem byla prvně na festivalu, ale zároveň to byla má vůbec první Šmajdoakce, teprve jsem se rozhlížela, poznávala a zjišťovala.

I když se za ten rok toho změnilo hodně, tak přesto všechno Miro zůstal pořád tím stejným milým klukem co byl na začátku, jen je zase o něco zkušenější a o krůček blíž ke splnění svého snu.

Deň detí v MAXe - fotogalerie

15. června 2011 v 15:15 | http://www.ocmax.sk |  Fotogalerie
http://www.ocmax.sk/poprad/images/stories/archiv/2011/mdd/MDD_2011%20(244).jpg


http://www.ocmax.sk/poprad/images/stories/archiv/2011/mdd/MDD_2011%20(245).jpg


http://www.ocmax.sk/poprad/images/stories/archiv/2011/mdd/MDD_2011%20(250).jpg


http://www.ocmax.sk/poprad/images/stories/archiv/2011/mdd/MDD_2011%20(254).jpg



http://www.ocmax.sk/poprad/images/stories/archiv/2011/mdd/MDD_2011%20(255).jpg




http://www.ocmax.sk/poprad/images/stories/archiv/2011/mdd/MDD_2011%20(256).jpg



http://www.ocmax.sk/poprad/images/stories/archiv/2011/mdd/MDD_2011%20(257).jpg



http://www.ocmax.sk/poprad/images/stories/archiv/2011/mdd/MDD_2011%20(260).jpg


http://www.ocmax.sk/poprad/images/stories/archiv/2011/mdd/MDD_2011%20(261).jpg



http://www.ocmax.sk/poprad/images/stories/archiv/2011/mdd/MDD_2011%20(262).jpg



http://www.ocmax.sk/poprad/images/stories/archiv/2011/mdd/MDD_2011%20(266).jpg


http://www.ocmax.sk/poprad/images/stories/archiv/2011/mdd/MDD_2011%20(267).jpg




http://www.ocmax.sk/poprad/images/stories/archiv/2011/mdd/MDD_2011%20(268).jpg



http://www.ocmax.sk/poprad/images/stories/archiv/2011/mdd/MDD_2011%20(269).jpg



http://www.ocmax.sk/poprad/images/stories/archiv/2011/mdd/MDD_2011%20(270).jpg




http://www.ocmax.sk/poprad/images/stories/archiv/2011/mdd/MDD_2011%20(271).jpg



http://www.ocmax.sk/poprad/images/stories/archiv/2011/mdd/MDD_2011%20(272).jpg




http://www.ocmax.sk/poprad/images/stories/archiv/2011/mdd/MDD_2011%20(273).jpg




http://www.ocmax.sk/poprad/images/stories/archiv/2011/mdd/MDD_2011%20(274).jpg



http://www.ocmax.sk/poprad/images/stories/archiv/2011/mdd/MDD_2011%20(275).jpg



http://www.ocmax.sk/poprad/images/stories/archiv/2011/mdd/MDD_2011%20(276).jpg


http://www.ocmax.sk/poprad/images/stories/archiv/2011/mdd/MDD_2011%20(281).jpg




http://www.ocmax.sk/poprad/images/stories/archiv/2011/mdd/MDD_2011%20(282).jpg



http://www.ocmax.sk/poprad/images/stories/archiv/2011/mdd/MDD_2011%20(283).jpg






http://www.ocmax.sk/poprad/images/stories/archiv/2011/mdd/MDD_2011%20(284).jpg



http://www.ocmax.sk/poprad/images/stories/archiv/2011/mdd/MDD_2011%20(285).jpg



http://www.ocmax.sk/poprad/images/stories/archiv/2011/mdd/MDD_2011%20(286).jpg




http://www.ocmax.sk/poprad/images/stories/archiv/2011/mdd/MDD_2011%20(287).jpg





http://www.ocmax.sk/poprad/images/stories/archiv/2011/mdd/MDD_2011%20(288).jpg




http://www.ocmax.sk/poprad/images/stories/archiv/2011/mdd/MDD_2011%20(290).jpg




http://www.ocmax.sk/poprad/images/stories/archiv/2011/mdd/MDD_2011%20(291).jpg



http://www.ocmax.sk/poprad/images/stories/archiv/2011/mdd/MDD_2011%20(292).jpg


http://www.ocmax.sk/poprad/images/stories/archiv/2011/mdd/MDD_2011%20(295).jpg




http://www.ocmax.sk/poprad/images/stories/archiv/2011/mdd/MDD_2011%20(296).jpg



http://www.ocmax.sk/poprad/images/stories/archiv/2011/mdd/MDD_2011%20(297).jpg


http://www.ocmax.sk/poprad/images/stories/archiv/2011/mdd/MDD_2011%20(298).jpg




http://www.ocmax.sk/poprad/images/stories/archiv/2011/mdd/MDD_2011%20(299).jpg




http://www.ocmax.sk/poprad/images/stories/archiv/2011/mdd/MDD_2011%20(300).jpg



http://www.ocmax.sk/poprad/images/stories/archiv/2011/mdd/MDD_2011%20(301).jpg



http://www.ocmax.sk/poprad/images/stories/archiv/2011/mdd/MDD_2011%20(302).jpg



http://www.ocmax.sk/poprad/images/stories/archiv/2011/mdd/MDD_2011%20(303).jpg


http://www.ocmax.sk/poprad/images/stories/archiv/2011/mdd/MDD_2011%20(304).jpg


http://www.ocmax.sk/poprad/images/stories/archiv/2011/mdd/MDD_2011%20(305).jpg


10.9. - Kozlovice u Frýdku-Místku - Obecní slavnosti

12. června 2011 v 21:00 | http://mirosmajda.sk/w/#fanklub |  Proběhlé akce


Kde: Areál u hasičcské zbrojnice, Kozlovice u Frýdku-Místku
Čas: 15:00 - 16:30 hod.
Info: Koncert Mira Šmajdy v rámci obecních slavností v Kozlovicích u Frýdku-Místku, vstupné 50,- Kč, děti do 15 let a důchodci ZDARMA
Dále vystoupí Věra Martinová, kapela KRAKATIT

3.9. - Jindřichův Hradec - Pivní festival

12. června 2011 v 20:59 | http://mirosmajda.sk/w/#fanklub |  Proběhlé akce
Kde: Tyršův stadion, Velká stage, Jindřichův Hradec

Čas:
21:00 - 22:30 hod.
Info: Areál otevřen od 12:00 hod. do půlnoci.

Pivovary: Bernard, Bohemia Regent, Gambrinus, Heineken, Kozel, Krušovice, Pilsner Urquell, Primátor, Rohozec, Starobrno, Staropramen, Stella Artois, Svijany, Zlatý Bažant, Schremser, Kout na Šumavě, Pacov, Pivovarský dvůr Zvíkov, Radniční pivovar Jihlava, Strakonický Dudák, Krakonoš
……………………..​……………………..​……………………..​……………………
PROGRAM
Sobota
Velká stage
12.00 - 12.30 zahájení
12.30 - 13.00 Punctured Heads
13.00 - 13.30 Hakuna Matata
13.30 - 14.30 Kabanos
14.30 - 15.00 soutěže
15.00 - 16.00 Metalmor
16.00 - 16.30 soutěže
16.30 - 17.30 Peshata
17.30 - 18.00 Richard Nedvěd
18.00 - 18.15 soutěže
18.15 - 19.00 Stanley's Dixie Street Band
19.00 - 19.30 TOMBOLA + soutěže (Hakuna Matata)
19.30 - 20.30 Navostro
20.30 - 21.00 TOMBOLA
21.00 - 22.30 Miroslav Šmajda + Rosemaid (SK)
23.00 - 24.00 NIL
Malá stage
14.00 Bystřická hasičská dechovka
15.00 Božejáci
16.00 Stadtkapelle Raabs (AT)
20.00 Oldies - Vráťa Arnošt
Celou akcí vás provedou moderátoři Fanda Matějíček a Matyáš Palkovič
Soutěže pro děti i dospělé o zajímavé ceny. Bohatá tombola.

Zrušeno!!!! 1.9. - Plzeň - První školní den

12. června 2011 v 20:59 | http://www.mirosmajda.wgz.cz/ |  Proběhlé akce

Kde: Plzeň
Čas: upřesníme
Info: Koncert Mira Šmajdy v rámci prvního školního dne.